Abych jela úplně poprvé, po druhé třídě, mě museli přemlouvat. Pak jsem celý den před odjezdem prozvracela z nervů, že se mi tam nebude líbit a nebudou tam dobře vařit, a pak jsem ani jednou za celé dva týdny nezabrečela.
Tábor je jako jízda na tobogánu. První den naskočíš a na konci tě to vyplivne do vody plný reality, tak plav. Jeden velkej zážitek. To čemu se dneska říká inside jokes. Už si je pamatujeme jenom my dvě, tím líp. Táborák, buřt napůl a hvězdy nad hlavou. Moct bejt týden v roce dítě. Sice zodpovědný, ale dítě. Nehrát bojovku proti vedoucím, ale proti dětem.
Přátelství na celej život a kolem dokola ohně táborový lásky, co jsem nikdy nezažila, jenom jedno zakázaný potřovala bych obejmout a krásný, velký, kulatý oči, patřit mezi lidi, co jsou tejden v roce stejně praštěný jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat