Jsou okamžiky, pro které stojí za to žít

Jsou okamžiky, pro které stojí za to žít. Tak třeba, když vylezete ven po celém dni, kdy se snažíte toho co nejvíc naučit, mrzí vás, že jste odpoledne nešli na plánovanou procházku se psem sněhobílou krajinou, a zjistíte, že bude úplněk, měsíc září na tu bílou nádheru, svítí pár hvězd, vy stojíte úplně sami po kotníky ve sněhu, kolem je naprosté ticho, a vy se začnete na místě točit s hlavou zakloněnou a vzpomenete si, že nedávno jste na tomhle místě leželi ve spacáku, pozorovali Perseidy, a že to vlastně bylo minulý rok v srpnu, dvanáctého, před půl rokem, když měly Klárky svátek, a že ještě míň nedávno jste odtud pozorovali o půlnoci novoroční ohňostroje ze všech okolních vesnic, lehce ovíněni, nohy vám klouzaly na náledí a vy jste stejně tancovali na písničku, která zněla jenom vám v hlavě. Všechno to ne úplně milé je asi daň za tyhle chvíle. Ale stojí to za to.