Nevím, z čeho moje fixace na místa pramení. Vytvářím si
k nim pouto spojený s tím, co se na nich stalo, stává, děje, takže
jsou pro mě důležitý, a pak mám potřebu se na ně vracet, nebo aspoň nezapomenout,
když se tam vracet nedá.
Nemám ráda, když mi je někdo mění nebo ničí, chci, aby
zůstaly stejný, protože já si je v paměti nedokážu uchovat, ale přesto se
mi občas objevují před očima jako takový záblesky, asi deja vu nebo co.
Procházím ulicí, nebo sedím a pozoruju okolí.
Mám ráda, když mám svoje místo, pevnej bod, na kterej se
můžu spolehnout. Teď jsi moje Místo ty, protože jiný pořádný nemám, někdy se mi
stane, že za týden spím na čtyřech různých místech po republice od sebe
kilometry vzdálených, a asi už mi nestačí jenom můj dětskej pokojíček.
Žádné komentáře:
Okomentovat