Léto 2015

Cože? Poslední příspěvek z 2. září? Ten čas nějak utíká! Léto, o kterém chci psát, se nějak podezřele rychle přehouplo v podzim, před pár dny začal semestr a ejhle, trvá už skoro měsíc. A já si chystala, že poslední letní den dopíšu článek, ve kterém svoje léto shrnu. Píšu, píšu a najednou počítač zčernal. Error. V opravně si pobyl dva týdny, chudák. Nemám data a mám nový operační systém. A nejen, že jsem nemohla zveřejnit ten článek, nemohla jsem nic. Na jednu stranu jsem si ten život bez počítače užívala, na druhou - začátek semestru, všechny informace na školním portále a já stojící frontu ke třem počítačům v knihovně, abych se podívala, jaké materiály si mám připravit na tenhle seminář, jakou knížku přečíst na jiný a mohla bych pokračovat. Ale teď už si pojďme zavzpomínat na ty prázdniny!

Každý rok na konci prázdnin si říkám, že tohle byly ty nejlepší prázdniny, jaké jsem zažila. A každý další rok mám pocit, že tyhle prázdniny překonaly ty loňské nejlepší. Letos tomu není jinak.

Kdybych měla letošní prázdniny shrnout do bodů, tak:

• jsem poznala asi tak 1327548 nových lidí. Všechny milé, zajímavé, z některých jsou teď známí, z některých kamarádi, z některých přátelé.
• přesto jsem se utvrdila, že stará přátelství jsou ta nejpevnější.
• mám asi stejně vzpomínek a nezapomenutelných zážitků jako nově poznaných lidí.
• jsem se nasmála v průměrném počtu prosmátých minut/hodina nejvíc ve svém životě.
• ačkoli jsem si myslela, kdovíjak moc jsem o prázdninách četla, přečetla jsem jen osm knížek.
• jsem sice nezažila ono velké dobrodružství (i když, co to vlastně je?), ale spoustu menších - jezdila jsem po okolí na kole, rozvážela moudra z knih, to mě neuvěřitelně bavilo, nacházela místa, o kterých jsem do té doby neměla ponětí a užívala si atmosféru okamžiku.
• jsem prázdniny a vlastně i léto zakončila opravdu tím nejlepším způsobem.

Jak? Koncertem Zrní v Zach´s Pubu v Plzni. Ještě ten den ráno jsem se doma rozmýšlela, jestli se mi opravdu chce do Plzně jet. Ještě, že jsem nezaváhala, nasedla na vlak a za pár hodin už stála v dešti na malém dvorku, kousek od pódia, a nechávala se unášet skvělými melodiemi. Jestli mě tohle nenabilo energií na celý rok dopředu, tak nevím, co jiného by mohlo. 

Byla to krásná tečka za krásným létem, na které mám ty nejkrásnější vzpomínky.

Přidávám pár mobilových momentek i nemomentek :)

#moudrazknih

Srpnová vyjížďka na kole

Čekala jsem na zpožděný vlak na Zrní v té nejlepší společnosti

I takhle končívají moje výlety na kole. S deníkem u rybníka. 

Noční Plzeň ze čtvrtého patra

Zrní zrnilo v Plzni

Kladenská kapela Zrní na svém turné Následuj kojota navštívila 20. listopadu Plzeň. A já od okamžiku, kdy jsem zjistila, že Zrní bude mít koncert v naší krajské metropoli, věděla, že tam nesmím chybět.

Chystala jsem se tam jít sama, protože nikdo z mých kamarádů neprojevil ochotu jít se mnou na koncert skupiny, kterou nezná. Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že moje spolužačka by také ráda slyšela a viděla Zrní naživo a také nenašla spojence.

A tak jsme na koncert do Buena Visty vyrazily spolu. Obě natěšené, jak malé děti na Ježíška, jsme už půl hodiny před začátkem koncertu stepovaly kousek od pódia. Moje natěšenost byla o to větší, že nové album Následuj kojota jsem před koncertem neslyšela, protože jsem si nové písničky chtěla poprvé vychutnat živě. A také proto, že jsem si kojota chtěla pořídit až jako dárek pod stromeček a neposlouchat ho ilegálně na internetu.

Dočkaly jsme se. Celá kapela nastoupila na pódium, chopila se svých nástrojů a koncert mohl začít. Pokud se nemýlím, první písničkou bylo Království, které jsem slyšela, když Zrní vystupovalo jako host v Dobrém ránu na ČT 2. Jediné, co mě u něj a ještě několika následujících písniček mrzelo, že nebyla slyšet flétna, na kterou hrál zpěvák Jan Unger. Je to vážně škoda, protože ta flétnová melodie je hodně zajímavá.

Ožila jsem ale při starších kusech jako Musí to být, Hýkal, Rychta, (moje nejoblíbenější´) Noční jízda a dalších. Krev v žilách mi rozproudil také nový Lazar, který byl na koncertě mnohem lepší, živelnější, energičtější, než na desce (samozřejmě, že po koncertě bych do Vánoc nevydržela, a tak jsem si CD pustila na deezeru "v  mojí předpremiéře").

Další novinkou, která mě zaujala je "Ta o tom našem Kladně. Jako vy máte tu vaši Plzeň,tak my máme to naše Kladno" neboli Moře a samotná písnička Následuj kojota je také nádherná.

Vůbec nejzajímavější na celém koncertě byly ale bezpochyby pohyby zpěváka. Pojala jsem podezření, že ten člověk má místo kloubů pérka, jinak to snad není možný.

Nadšená jsem také byla ze hry houslisty. Ono je totiž něco úplně jiného housle v písničkách jen slyšet nebo někoho vidět, jak tu melodii přímo z houslí kouzlí.

Samozřejmě jsme si vytleskali a vypískali několik přídavků, u nichž mě pobavila škodolibost zpěváka smějícího se kytaristovi, který při návratu na pódium zakopl o kabely, aby pak sám po skončení písničky udělal dva kroky dozadu a vinou kabelů padl skoro naznak.

Prostě a jednoduše byl celý koncert skvělý, měl spád a Zrní i jejich hudba nabili všechny přítomné (pokud za ně můžu mluvit) neuvěřitelnou pozitivní energií. A já jsem si poprvé uvědomila, že ta hudba, kterou poslouchám z mobilu v autobusu nebo když jdu běhat, je skutečná a jen se mi nezdá. A že tohle byl sice první, ale určitě ne poslední koncert Zrní, který jsem navštívila.

A aby pro vás nebylo to, o čem jsem psala, jen prázdnými slovy, pusťte si Následuj kojota, nebo jiné zrnící album či píseň. Stojí to za to.