já ty my vy

hledáme samy sebe
hledáme sebe navzájem
nacházíme jak pochopení
tak nehledaný nezájem

ztrácíme samy sebe
ztrácíme sebe navzájem
lžeme do cizích kapes
bloudíme cestou za rájem

křivdíme sobě samým
křivdíme sobě navzájem
snad oprávněně milujeme
nenávidíme neprávem


ztraceni nalezeni
v svých snů zajetí
ukřivděni milováni
oběti vřelých objetí

Uzavírání životních etap. Kdyby bylo tak snadné udělat si pořádek v hlavě,v životě, v srdci, jako v pokoji a ve svých věcech. Utřídit vzpomínky jako fotky do alba. Setřít jako prach tu kyselou hořkost, se kterou zavírám vrata za autem příbuzných, kteří právě odjíždí z návštěvy z povinnosti. Vyluxovat jako pavučiny v koutě za skříní svoje strachy. Spálit pocit bezedné prázdnoty, která zbyla po lásce, kterou jsem nemohla vyznat, jako krabici už nepotřebných papírů. Vyskládat jako trika do komínků zkušenosti, abych o nich měla přehled. Jako knížky, které teprve budu číst, seřadit všechny sny a plány. Vyřadit ze života nepříjemné lidi stejně jako ze skříně ten růžový svetr a lidi tvářící se na první pohled tak přívětivě jako na ramínku kalhoty, které pak mé postavě ani trochu nelichotí. Zavřít stesk do šuplíku psacího stolu k poznámkám z filozofie (to znamená, že ten šuplík nebudu otevírat zrovna často). 

Není.