Identita: Srdcař

Dřív jsem si myslela, že to je dobře, když je člověk srdcař. Dá do toho srdíčko, štěstíčku půjde naproti a ono se mu to od ostatních vrátí. Postupně jsem ze srdcařů ale zbyla jenom já, tak už vím, že srdcař si musí dávat sakra bacha, aby mu to nepřerostlo přes hlavu a hlídat si, jestli to, co dává, dostává zpátky. Když do toho dá všechno, co může, obětuje to a tamto, a ostatní se jenom svezou, tak to není v pořádku.
Mám strach, aby se mi to nestalo ještě v něčem. Čím víc mi na té věci záleží, tím víc se toho bojím. Nevím, jestli je to moje vina, že neumím jít do ničeho napůl, jenže to je pro mě samozřejmost, nebo jestli je to lhostejností zbytku, ale jsem poučená, takže vím, že příště to tak daleko zajít nenechám.