Na to, že byl říjen už celý školní měsíc, byl ze čtenářského hlediska velice úspěšný. Dost mu nahrávalo pravé podzimní počasí a taky moje prokrastinování. A co jsem tedy četla?
Harry Potter a Tajemná komnata /J. K. Rowling/
Do kouzelnického světa jsem zavítala už na konci září a zůstala v něm i na začátku nového měsíce. Tajemná komnata byl vždycky můj nejméně oblíbený díl. Nechápu proč! Je úplně stejně kouzelná jako ostatní díly.
"O tom, jací doopravdy jsme, Harry, mnohem vííc, než naše schopnosti vypovídá to, co si sami zvolíme." Albus Brumbál
Nana /Émile Zola/
K Naně mám zvláštní vztah. Začala jsem ji číst vloni touhle dobou, zasekla se asi šedesát stran před koncem a nemohla se prokousat dál. Odložila jsem ji a nedočetla. Pořád mě lákala z poličky s knížkami na přečtení, tak jsem po ní sáhla. Četla se mi zase celkem obtížně, zvlášť proto, že francouzština je pro mě španělská vesnice, a tak jsem netušila, jestli Fauchery je Fóčery, Fóšery a nějak mě to, že těm jménům nerozumím rušilo. Navíc tím, jak pro mě byla neznámá, hodně se mi pletla. Jenom od F se jmenovalo několik postav, takže jsem místy měla v hlavě pěkný guláš. Ale podařilo se mi ho občas zamíchat, takže se nepřipálil a já si vychutnala zejména krásný jazyk i Nanin příběh.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu /J. K. Rowling/
Přece nemůžu číst pořád jen Harryho, říkala jsem si. Tak jsem třetí díl pro jistotu přečetla za jeden den, abych neměla výčitky.
Želary /Květa Legátová/
Jozova Hanule /Květa Legátová/
Želary je jeden z mých oblíbených filmů, a tak jsem se na jeho knižní předlohy chytala už delší dobu. Začala jsem povídkovým souborem Želary, který vypráví příběhy lidí žijících v Želarech, jednotlivé povídky jsou střípky, které do sebe po přečtení zapadnou. Takže když se do Želar podíváte znovu s Jozovou Hanulí, znáte už tuhle svéráznou horskou vesnici, její obyvatele, tamní poměry. Krásné čtení.
Poslední aristokratka /Evžen Boček/
Po dlouhé době audiokniha. Veronika Kubařová jako Marie Kostková z Kostky je naprosto perfektní. Navíc i ta knížka je jako stvořená pro audioverzi. Nepříliš složitá, vtipná, skvělá. Těším se na Aristokratku ve varu.
Zobrazují se příspěvky se štítkemČtenářský deník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČtenářský deník. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 14. listopadu 2015
pondělí 19. října 2015
O čtení | Čtenářský deník; září
Představuji vám zbrusu novou rubriku Čtenářský deník, v které vás budu každý měsíc seznamovat s knížkami, které jsem přečetla. Dlužím vám září, tak pojďme na to.
Analfabetka, která uměla počítat /Jonas Jonasson/
Ačkoli nejsem zrovna znalec severské literatura (jediné, co mi něco říká jsou děti z Bullerbynu), přinesl mi loni Ježíšek Analfabetku. Oslovil mě název, líbila se mi obálka a od Vánoc jsem se na ni chystala. Proto mi přišlo příznačné, rozečíst ji na Den nepřečtených knih. Zhltla jsem ji během dvou dnů. Něco tak absurdního, inteligentně vtipného a zajímavého zároveň jsem už dlouho nečetla. A myslím, že už je zcela jasné, co budu pod stromečkem hledat letos. Tušíte správně - zmizelého Stoletého staříka.
Paper Towns /John Green/
Další dluh Ježíškovi jsem splatila přečtením Paper Towns. Louskala jsem je přes týden, protože, popravdě, nejzajímavější na nich byly začátek a konec. Díky tomu se mi ta knížka líbila, i když Quentinovo fňukání, že miluje Margo, nádechy nosem, výdechy pusou a neustálé rozebírání všeho s kamarády mi lezly trochu na nervy. Na druhou stranu, Margo se stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav.
Havel /Michael Žantovský/
Pár životopisů už jsem v životě přečetla. Byly všechno - nudné, nezáživné, zdlouhavé, jen ne zajímavé, vtipné, podněcující, živé, čtivé. Takový je jen Žantovského Havel. Pravda, jsem trochu předpojatá, protože když nad sebou tak přemýšlím, nejsem nic jiného, než pravdoláskař a slovy toho, jenž v současné době okupuje Pražský hrad, dokonce i kavárenský povaleč, který už je ale jako abstinent a vegetarián dávno mrtvý, ale jedna takováhle bichle mi pomohla dát dohromady všechny střípky z naší moderní historie, které už znám a poznala jsem díky ní Václava Havla nejen jako prezidenta, jak si ho matně pamatuji z dětství, ale jako dramatika, myslitele, člověka se všemi klady i zápory a především Osobnost v pravém smyslu slova.
"Olga byla skála a Havel to musel vědět, už když psal dopis otci."
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne." Václav Havel
"K mnoha paradoxům obestírajícím Václava Havla patří skutečnost, že i když nebyl nábožensky založený, byl to člověk víry."
Jak jsem sebrala odvahu /Barbora Šťastná/
O tom, jak jsem četla Šťastnou knihu jsem vás nadšeně informovala před prázdninami. Takže vás jistě nepřekvapí, že jakmile Báře Šťastné vyšla další kniha, upalovala jsem pro ni do knihkupectví. Knížka o tom, jak Bára sebrala odvahu je možná ještě vtipnější a inspirativnější, než její prvotina (anebo se mi to jen zdá, tak jako tak jsou obě skvělé). Upřímně, nejsem zrovna odvážlivec a mám strach ze spousty věcí, které jsou pro leckoho úplně běžné. A Bára taky. A tak mi poradila, jak dělat z cizích lidí přátele, jít naproti dobrodružství, jak se radovat, i když vím, že je to jen na chvilku. Prostě, každý den seberat odvahu k nějaké maličkosti, a být pak šťastnější.
"Život je jako nový klobouk. Nevíte, jak vám sluší, dokud si ho zkoušíte jen doma před zrcadlem."
Harry Potter a kámen mudrců /J. K. Rowling/
Harryho Pottera už jsem nečetla pár let a upřímně, jak čas letí, stýská se mi po jeho světě víc a víc. Zrovna na mě nějak moc začaly doléhat dospělácké starosti, když jsem sáhla do knihovny pro Kámen mudrců. A řeknu vám, že číst tu knížku staršíma očima není vůbec špatné, nalézám v ní přesně ty moudrosti, které dítě přehlédne.
"Od toho okamžiku však byli s Hermionou Grangerovou kamarádi. Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi a omráčit horského trolla, vysokého dvanáct stop k takovým věcem určitě patří."
Analfabetka, která uměla počítat /Jonas Jonasson/
Ačkoli nejsem zrovna znalec severské literatura (jediné, co mi něco říká jsou děti z Bullerbynu), přinesl mi loni Ježíšek Analfabetku. Oslovil mě název, líbila se mi obálka a od Vánoc jsem se na ni chystala. Proto mi přišlo příznačné, rozečíst ji na Den nepřečtených knih. Zhltla jsem ji během dvou dnů. Něco tak absurdního, inteligentně vtipného a zajímavého zároveň jsem už dlouho nečetla. A myslím, že už je zcela jasné, co budu pod stromečkem hledat letos. Tušíte správně - zmizelého Stoletého staříka.
Paper Towns /John Green/
Další dluh Ježíškovi jsem splatila přečtením Paper Towns. Louskala jsem je přes týden, protože, popravdě, nejzajímavější na nich byly začátek a konec. Díky tomu se mi ta knížka líbila, i když Quentinovo fňukání, že miluje Margo, nádechy nosem, výdechy pusou a neustálé rozebírání všeho s kamarády mi lezly trochu na nervy. Na druhou stranu, Margo se stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav.
"I wanted to stop peeing but couldn´t, of course. Peeing is like a good book in that it is very, very hard to stop once you start."
"Just remember that sometimes, the way you think about a person, isn´t the way they actually are."
"Aren´t you worried about, like, forever?"
"Forever is composed of nows," she says.
"Nothing ever happens like you imagine it will," she says.
Havel /Michael Žantovský/
Pár životopisů už jsem v životě přečetla. Byly všechno - nudné, nezáživné, zdlouhavé, jen ne zajímavé, vtipné, podněcující, živé, čtivé. Takový je jen Žantovského Havel. Pravda, jsem trochu předpojatá, protože když nad sebou tak přemýšlím, nejsem nic jiného, než pravdoláskař a slovy toho, jenž v současné době okupuje Pražský hrad, dokonce i kavárenský povaleč, který už je ale jako abstinent a vegetarián dávno mrtvý, ale jedna takováhle bichle mi pomohla dát dohromady všechny střípky z naší moderní historie, které už znám a poznala jsem díky ní Václava Havla nejen jako prezidenta, jak si ho matně pamatuji z dětství, ale jako dramatika, myslitele, člověka se všemi klady i zápory a především Osobnost v pravém smyslu slova.
"Olga byla skála a Havel to musel vědět, už když psal dopis otci."
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne." Václav Havel
"K mnoha paradoxům obestírajícím Václava Havla patří skutečnost, že i když nebyl nábožensky založený, byl to člověk víry."
Jak jsem sebrala odvahu /Barbora Šťastná/
O tom, jak jsem četla Šťastnou knihu jsem vás nadšeně informovala před prázdninami. Takže vás jistě nepřekvapí, že jakmile Báře Šťastné vyšla další kniha, upalovala jsem pro ni do knihkupectví. Knížka o tom, jak Bára sebrala odvahu je možná ještě vtipnější a inspirativnější, než její prvotina (anebo se mi to jen zdá, tak jako tak jsou obě skvělé). Upřímně, nejsem zrovna odvážlivec a mám strach ze spousty věcí, které jsou pro leckoho úplně běžné. A Bára taky. A tak mi poradila, jak dělat z cizích lidí přátele, jít naproti dobrodružství, jak se radovat, i když vím, že je to jen na chvilku. Prostě, každý den seberat odvahu k nějaké maličkosti, a být pak šťastnější.
"Život je jako nový klobouk. Nevíte, jak vám sluší, dokud si ho zkoušíte jen doma před zrcadlem."
Harry Potter a kámen mudrců /J. K. Rowling/
Harryho Pottera už jsem nečetla pár let a upřímně, jak čas letí, stýská se mi po jeho světě víc a víc. Zrovna na mě nějak moc začaly doléhat dospělácké starosti, když jsem sáhla do knihovny pro Kámen mudrců. A řeknu vám, že číst tu knížku staršíma očima není vůbec špatné, nalézám v ní přesně ty moudrosti, které dítě přehlédne.
"Od toho okamžiku však byli s Hermionou Grangerovou kamarádi. Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi a omráčit horského trolla, vysokého dvanáct stop k takovým věcem určitě patří."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)