Pozoruju to zvlášť poslední dobou. Že neříkám naše rodina, v naší rodině, moje rodina, ale u nás, nebo u nás doma. Těžko říct, jestli ještě splňujeme definici rodiny, to zázemí, co mi vždycky dávala už necítím, to už mi dává jenom to místo, genius loci, vždycky tam bylo doma, tak zatím je, a mě dojímá, že tady trávím poslední chvíle, kdy tady nejsem jenom na návštěvě, poslední chvíle fakt prázdnin a ne jedu v létě na týden k našim.
Určilo to tady strašně velkej kus mě, naposled jsme spolu šli na úplně cizím místě a vonělo tam čerstvě posekaný pšeničný pole a to byla ta vůně, která znamená prázdniny, od slova prázdnit (obilí).
Žádné komentáře:
Okomentovat