Ráda bych řekla, že jsem uměla dřív zpívat než muvit, ale už se nepamatuju, takže nevím, jestli je to pravda a doma o tom nic neříkali. Každopádně jsem zpívala vždycky a všude, co si pamatuju. Babička minule říkala, že to ani není možný, jak to uteklo, že jsem tady nedávno chodila jako po mole a zpívala, tak jsem říkala, ať mi dá baterku, že jí udělám koncert. Strejda měl skvělou baterku, byla lehčí než mikrofon, ale vypadala úplně stejně.
I když nevím, jak můj hlas zní, tak tak jak ho slyším v hlavě ho mám ráda, ale z nahrávky ho nepoznám. Že to s ním není tak zlý jsem uvěřila, až když mi to tehdy řeklo několik lidí nezávisle na sobě. Možná, že kdyby všichni neměli podmanivý hlas, tak jim to neuvěřím, možná, že kdyby měli hlas, co se mým uším nelíbí, tak bych to nedokázala. Ale takhle jo. Je to pro mě důležitej aspekt při poznávání lidí, jestli mají sympatickej hlas, jestli ho kluci mají charizmatickej a holky spíš jemnější, ale taky mě dostávají zpěvačky s chraplákem, s hlasem jako skála, co každej tón usadí tam, kam patří. A taky, aby byl ten hlas rozpoznatelnej od ostatních, měl něco charakteristickýho, podle čeho ho poznám. A protože osud tomu tak chtěl, dovede tě na správnou adresu, takže těžko říct, jestli jsem se dřív zamilovala do tvých očí, nebo hlasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat