Kladenská kapela Zrní na svém turné Následuj kojota navštívila 20. listopadu Plzeň. A já od okamžiku, kdy jsem zjistila, že Zrní bude mít koncert v naší krajské metropoli, věděla, že tam nesmím chybět.
Chystala jsem se tam jít sama, protože nikdo z mých kamarádů neprojevil ochotu jít se mnou na koncert skupiny, kterou nezná. Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že moje spolužačka by také ráda slyšela a viděla Zrní naživo a také nenašla spojence.
A tak jsme na koncert do Buena Visty vyrazily spolu. Obě natěšené, jak malé děti na Ježíška, jsme už půl hodiny před začátkem koncertu stepovaly kousek od pódia. Moje natěšenost byla o to větší, že nové album Následuj kojota jsem před koncertem neslyšela, protože jsem si nové písničky chtěla poprvé vychutnat živě. A také proto, že jsem si kojota chtěla pořídit až jako dárek pod stromeček a neposlouchat ho ilegálně na internetu.
Dočkaly jsme se. Celá kapela nastoupila na pódium, chopila se svých nástrojů a koncert mohl začít. Pokud se nemýlím, první písničkou bylo Království, které jsem slyšela, když Zrní vystupovalo jako host v Dobrém ránu na ČT 2. Jediné, co mě u něj a ještě několika následujících písniček mrzelo, že nebyla slyšet flétna, na kterou hrál zpěvák Jan Unger. Je to vážně škoda, protože ta flétnová melodie je hodně zajímavá.
Ožila jsem ale při starších kusech jako Musí to být, Hýkal, Rychta, (moje nejoblíbenější´) Noční jízda a dalších. Krev v žilách mi rozproudil také nový Lazar, který byl na koncertě mnohem lepší, živelnější, energičtější, než na desce (samozřejmě, že po koncertě bych do Vánoc nevydržela, a tak jsem si CD pustila na deezeru "v mojí předpremiéře").
Další novinkou, která mě zaujala je "Ta o tom našem Kladně. Jako vy máte tu vaši Plzeň,tak my máme to naše Kladno" neboli Moře a samotná písnička Následuj kojota je také nádherná.
Vůbec nejzajímavější na celém koncertě byly ale bezpochyby pohyby zpěváka. Pojala jsem podezření, že ten člověk má místo kloubů pérka, jinak to snad není možný.
Nadšená jsem také byla ze hry houslisty. Ono je totiž něco úplně jiného housle v písničkách jen slyšet nebo někoho vidět, jak tu melodii přímo z houslí kouzlí.
Samozřejmě jsme si vytleskali a vypískali několik přídavků, u nichž mě pobavila škodolibost zpěváka smějícího se kytaristovi, který při návratu na pódium zakopl o kabely, aby pak sám po skončení písničky udělal dva kroky dozadu a vinou kabelů padl skoro naznak.
Prostě a jednoduše byl celý koncert skvělý, měl spád a Zrní i jejich hudba nabili všechny přítomné (pokud za ně můžu mluvit) neuvěřitelnou pozitivní energií. A já jsem si poprvé uvědomila, že ta hudba, kterou poslouchám z mobilu v autobusu nebo když jdu běhat, je skutečná a jen se mi nezdá. A že tohle byl sice první, ale určitě ne poslední koncert Zrní, který jsem navštívila.
A aby pro vás nebylo to, o čem jsem psala, jen prázdnými slovy, pusťte si Následuj kojota, nebo jiné zrnící album či píseň. Stojí to za to.
