Bude to Jízda!

V těchto horkých dnech mi to nedá a musím se s vámi podělit o tip na jeden krásný film. Svěrákovu road movie Jízda. Film stejně starý jako já, natočený během horkého léta, kdy jsem přišla na svět.

Poprvé jsem ho viděla až letos na jaře, ale nechápu, jak jsem bez něj vůbec mohla existovat. Je totiž o něčem, po čem moje duše úplně potají sní. Prostě se sbalit, sednout do auta a jet, kam tě vede silnice.

A vůbec. Všechno je v něm takové jednoduché. Chceš s námi jet? Pojeď. A přitom to rozhodně není jednoduchý film. Naopak má svou hloubku. A jako bonus kameru F. A. Brabce a hudbu od Buty.

Jízda je film pro všechny, kdo by se nejraději ze všeho vydali do Tramtáryje. Já bych si tedy klidně sbalila hned, ale nejdřív musím oslavit svoje narozeniny.

"Mamí, já jsem se fakt narodila do takhle nádhernýho léta?"

"Ani mi to nepřipomínej, víš jak mi v těch vedrech otýkaly nohy? A ještě bylo strašně jahod, který jsem sbírala s tím břichem."

Holt, každá máme svůj pohled na věc.

A já navíc touhu zažít ještě letos v létě pořádné dobrodružství!

Pohádka pro dospělé

V sobotu jsem byla v kině. S několika dospělými a jedním dítětem jsem viděla loutkovou pohádku Malý Pán. A jsem z ní unesena ještě teď.

Obrázek z www.malypan.cz

Malý Pán si postaví domeček, a hlavně kadibudku a má dojem, že mu nic neschází. Pak se mu každou noc začne zdát sen o mluvícím domě. A on se rozhodne zjistit, kde ten dům je, protože podle něj mu něco schází. Ptá se Prázdné hlavy, jenže ta je vyprahlá a potřebuje donést jiskřivou vodu, aby si vzpomněla na odpověď.

A tady někde film nabírá spád, který neztratí až do konce. Malému Pánovi totiž v získání vody brání Velká Tíseň a zejména její věrný společník skvěle nadabovaný Pavlem Liškou. Překonává tedy společně s larvou Fídou překážky, až se mu konečně podaří zjistit, kde že je ten mluvící dům. A co v něm najde? Tak na to se zajděte podívat do kina. Ať je vám deset, patnáct, dvacet, třicet, padesát, sedmdesát. Tahle pointa totiž není jen pro děti.

Ale ne jen pointa je skvělá. Ve filmu padaly tak skvělé hlášky, že se nejen děti za břicho popadaly. A něčemu se zase smála jen ta prťata a my na sebe nechápavě koukaly, co jim připadá tak veselé. Nesmím zapomenout na úchvatnou knihovnu, která mě z celého filmu nadchla snad nejvíc.

Navíc milá svižná hudba, která filmu dodává úplně jiný šmrnc a vůbec, poslechněte si titulní písničku.

Samozřejmě nelze opomenout obrazové provedení filmu, které je vážně povedené, nejen loutky samotné, ale i kamera stojí za to.

Zkrátka, Malého Pána bys neměl minout, ať jsi malý nebo velký. Uvědomíš si spoustu věcí, zasměješ se a zjistíš, že ne každý počin české filmografie musí být nutně špatný. A taky, že v každém z nás je pořád kousek dítěte.

Být mladý je nebezpečné aneb jak jsem byla na Finále

O festivalu Finále jsem tady psala krátce před jeho začátkem. A nutno dodat, že zdaleka ještě není u konce.

Já už si sice užívám víkendu v Pošumaví a společnost mi dělají štosy poznámek, které se musím naučit na testy, které mě čekají příští týden, ale v Měšťanské besedě to pořád  ještě žije, jak sleduji na facebooku. 

Ale i přesto si svou návštěvu Finále v diáři můžu odškrtnout. Ve středu odpoledne jsem obětovala jednu nudnou přednášku a vydala se na projekci Míst. Jak už jsem psala, je to film, který jsem chtěla vidět už od podzimu, ovšem nějak to nevyšlo. Zaujalo mě, že děj je zasazen do devadesátých let, a vzhledem k tomu, že obvykle si nepouštím trailer ani si nečtu o ději filmu dopředu, jsem (už třeba podle fotografie níž) usoudila, že se bude jednat o oddechový film o kamarádech, kteří hledají své místo v životě a očekávala jsem happyend - tedy, že to místo najdou.

Šeredně jsem se pletla. Zpočátku tak film vypadá, ovšem děj se postupně zamotává a konec bych úplně happyendem nenazvala.

Ale od začátku. Místa jsou příběhem Adama, který moc neví co se sebou a občas potřebuje trochu postrčit. S tím mu pomáhá kamarád Marek. Schází se na střeše staré továrny, obráží hospody a hledají to svoje místo. Jak už to tak bývá, do jejich života vstoupí dívka. Dcera místního zbohatlíka Kaisera Anna, která Adamovi i Markovi zamotá hlavu.

To je taková ta prvotní zápletka, ale jak už jsem psala, děj se zamotá, zasáhnou do něj další postavy, okolnosti a ve finále vůbec nepůjde o to, kdo Annu získá.

Ale to už prozrazuji víc, než bych chtěla. Rozhodně vám Místa můžu doporučit. Je to film, který má nezaměnitelnou atmosféru, kterou pomáhá utvářet skvělá kamera (Cena české filmové kritiky) a za mě také hudba, která na mě hodně působila. A jeden bod navíc, týkající se nejen zvuku, je autentičnost. Když se ústřední trojice ocitne na koncertě, jste tam s nimi, odehrává-li se scéna kdesi u vodní elektrárny, ocitnete se tam také. A tak dále.

Kdybych chtěla být hnidopich, vadilo by mi, že postavy jsou ne vždy oblečeny úplně devadesátkově a že třeba hned v úvodním záběru na benzínku se vesele projíždějí dnešní auta. A taky jedna nedořešená dějová linie. Nebo minimálně nedostatečně dořešená.

Ale hnidopich nejsem a těším se až Místa uvidím znovu, abych zjistila, jestli jsem náhodou vyřešení té dějové linie nepřehlédla. A film sděluje něco úplně jiného, než jaká byla móda v devadesátých letech.

Filmový festival má oproti obyčejné návštěvě kina minimálně jednu výhodu. Po filmu následuje "beseda" s tvůrci. Ve středu nás pár v sále s režisérem Radimem Špačkem zůstalo a dozvěděli jsme se například, že už film viděl několiksetkrát, protože se setkává s názory, že film je dobrý i že je špatný, a chce pochopit, proč. A já tam seděla a věděla, že ten film je hodně dobrý a že o něm budu ještě dlouho přemýšlet. Říkala jsem si, že je dobře, že film vyvolal diskuzi, i když upřímně nechápu, co se na něm může někomu nelíbit.

Doma mi to ale nedalo, a tak jsem googlila a googlila, co se proboha komu na Místech nelíbí. Stačilo projít diskuzi na ČSFD, abych tuhle záhadu vyřešila. Ona totiž prý Místa nejsou tak dobrá jako předchozí film Radima Špačka Pouta. Sama soudit nemůžu, protože Pouta jsem neviděla (uvidíme, jak dlouho bude toto tvrzení platné), ale myslím, že není úplně fér ty filmy takhle porovnávat. Nebo jsme snad všichni odsoudili Hřebejkovy filmy následující po Pelíškách, protože nejsou jako Pelíšky? Ne, protože Pelíšky byly jenom jedny. A myslím, že stejně tak by to mělo být s Pouty/Místy.

A na závěr ještě jedna zajímavá věc o závěru filmu. Očekávala jsem ho asi čtyřikrát, než skutečně přišel. A nemyslím to špatně, jako že byl film nastavovaný, naopak mi to přišlo jako taková malá hra s divákem. Tak ty si myslíš, že tohle bude mít otevřený konec?


Kdepak. Musím říct, že byť jsem byla na jediném filmu, na Finále se mi líbilo a celkem teď lituji, že jsem poslechla svoje poctivástudentka já a neobětovala těch nudných přednášek víc. Rozhodně budu za rok s festivalem počítat dopředu a udělám si víc času, protože už vím, že to za to stojí.

Finále

Představte si, že Plzeň má vlastní filmový festival! Asi jsem ostuda, ale dokud jsem se sem nepřestěhovala, neměla jsem o Filmovém festivalu Finále ani ponětí. A to se od 26. dubna koná už jeho 28. ročník!

Znělka 28. Finále

Na Finále jsem chtěla jít už vloni, kdy jeho tváří byla má oblíbená herečka Hana Vagnerová, ale všechny filmy, které jsem chtěla vidět, se v programu buď kryly nebo běžely o víkendu, kdy z Plzně prchám do své rodné hroudy a málokdy mě něco přiměje zůstat.

Ale rozhodla jsem se, že letos už si nenechám Finále ujít. S dostatečným předstihem jsem nastudovala program a vybrala si Autorské čtení Kafe a cigárka Marie Doležalové a film Místa.

Patřím k těm, kteří Kafe a cigárko četli ještě před tím, než se Maruška objevila ve Všechnopárty a opravdu ho "žeru", takže to pro mě byla jasná volba. Čáru přes rozpočet mi ale udělalo přesunutí jeho autorského čtení, protože v ten den a dokonce i v ten čas už mám jiný program, který, na rozdíl od vrácení lístku, nejde zrušit. Nezbývá mi, než doufat, že s rostoucí popularitou Kafe a cigárka poroste i počet jeho autorských čtení.

Ovšem Místa si ujít nenechám. Běžely v kinech v době začátku zimního semestru a vždycky v čase, kdy jsem měla nějaký povinný předmět, takže jsem je jako poctivý student nestihla, i když jsem moc chtěla. Jsem tedy moc ráda, že tenhle film, na který jsem opravdu zvědavá, uvidím. A určitě vám pak dám vědět, jaký byl.

Finále má však daleko bohatší program, takže si každý vybere. Já jako velký fanda českého filmu, jsem už asi většinu těch, které jsem chtěla a které jsou zároveň součástí programu, viděla. A ty, které bych si klidně v rámci festivalu dala znovu, běží třeba když musím do školy. Finále pořádá ale taky třeba maratony televizních seriálů či jiných nebo proslulé Kanceláře Blaník.

Mimochodem, z těch, které jsem viděla vám nemůžu nedoporučit filmy Hany, Magický hlas rebelky, Osmy, Všiváci a seriál Až po uši.

Celý program a informace o festivalu najdete na jeho webových stránkách
http://www.festivalfinale.cz/cz/ a osobně také Finále sleduji na sociálních sítích, kde informují o všech novinkách.