Bylo mi patnáct, skoro šestnáct, a žila jsem si poměrně bezstarostným životem.
Bylo mi šestnáct, skoro sedmnáct, a věřila jsem, že utopíme válku v čajovým šálku.
Bylo mi sedmnáct, skoro osmnáct, a hledala jsem se. A myslela si, že našla.
Bylo mi osmnáct, skoro devatenáct, a svět mi ležel u nohou.
Bylo mi devatenáct, skoro dvacet, a vydávala jsem se do toho světa na zkušenou. Bez rance na zádech, zato s kufrem, pasem a letenkou.
Bylo dvacet, skoro dvacet jedna, a měla jsem za to, že když se člověk poučí z chyb, všechno už bude jenom dobré.
Je mi dvacet jedna, skoro dvacet dva, a vím jenom to, že nic není jisté. Nevyznám se ve světě, v životě, v lidech, sama v sobě a mám strach, že už to bude jenom horší.
Dospělost je mýtus.
OdpovědětVymazatI tak se to dá říct. Přijde mi, že čím víc bych měla být dospělejší, tím míň ve skutečnosti jsem.
Vymazat