Přelomy jara a léta

Bylo mi patnáct, skoro šestnáct, a žila jsem si poměrně bezstarostným životem.
Bylo mi šestnáct, skoro sedmnáct, a věřila jsem, že utopíme válku v čajovým šálku.
Bylo mi sedmnáct, skoro osmnáct, a hledala jsem se. A myslela si, že našla.
Bylo mi osmnáct, skoro devatenáct, a svět mi ležel u nohou.
Bylo mi devatenáct, skoro dvacet, a vydávala jsem se do toho světa na zkušenou. Bez rance na zádech, zato s kufrem, pasem a letenkou.
Bylo dvacet, skoro dvacet jedna, a měla jsem za to, že když se člověk poučí z chyb, všechno už bude jenom dobré.
Je mi dvacet jedna, skoro dvacet dva, a vím jenom to, že nic není jisté. Nevyznám se ve světě, v životě, v lidech, sama v sobě a mám strach, že už to bude jenom horší.