Vždycky, když začne nové roční období, nestačím se divit, co s sebou přináší. Jako bych to všechno viděla v nějakém filmu a čekala, až to zažiju na vlastní kůži. A pak jsem paf z toho, jak umí být jaro krásné a na nějakou zimu úplně zapomenu. Odložím ji spolu s teplým kabátem a čepicí do skříně a užívám si sluníčko, modré nebe a kvetoucí stromy, sedmikrásky na zahradě a pampelišky za plotem.
Stejně bych na tuhle zimu nejraději zapomněla. Nepřinesla nic moc pěkného. Na druhou stranu rychle utekla, to se jí musí nechat. Byla zmatená, náročná, chmurná, osamocená a smutná. Anebo jsem taková byla já...
Naštěstí jaro přišlo brzy a zachránilo mě. Doufám, že mu vydrží ten veselejší nádech.
Žádné komentáře:
Okomentovat