Škatulata, hejbejte se

Odjakživa mám v sobě potřebu všechno třídit. V knihovně do horní poličky přečtené knížky a do spodní ty nové, které po přečtení putují o regál výš. Do jednoho košíčku ponožky vysoké a do druhého kotníkové. Sukně pověšené od nejkratších po nejdelší. A za nimi šaty podle stejného měřítka. V levém dolním rohu psacího stolu vždy štos toho, co se aktuálně mám naučit.

Pokud mám ve věcech systém, mám pocit, že je mám pod kontrolou. Nesmírně uklidňující pocit. A podobný systém používám i na lidi. Mám košíčky, šuplíčky, škatulky, poličky a do nich si pomyslně ukládám další a další lidi, abych je mohla pochopit, věděla, jak s nimi jednat, jak rozumět tomu, co říkají, jak moc je můžu brát vážně, jestli jim můžu věřit.

Úplně nejdřív dělím lidi jako asi všichni. Haló efekt, pár vteřin a máte zaškatulkováno. Sympatický, nesympatický. Sympatičtí jsou mi už odmalička, nedokážu vysvětlit proč, všichni hnědoocí lidé, kteří mají u mě startovací pozici dost snadnou a vlastně se jimi celý život nevědomky obklopuji. A až na jednoho jsem se v žádném z nich nezklamala. To je za jednadvacet let slušné skóre. A modroocí buď mají v očích jiskru, nebo je mají jako led. Ale i z těch s očima jako led se po čase mohou stát sympaťáci.

Když mám lidi zařazené podle sympatií a barvy očí, škatulkuju je dál třeba na šašky, průšviháře, arogantní hezouny, všeználky (všechno zná, všude byl, všechno tam viděl a rozumí tomu nejlíp na světě),  pohodáře, kteří proplouvají životem ani neví jak, nebo intelektuály, kteří dumají nad nesmrtelností chrousta, hodné holky, povrchní holky, přirozené vůdce... Těch škatulí mám spoustu, aby každý mohl být i v několika z nich, protože nikdo není jen takový nebo makový.

Jenže občas s tímhle tříděním pěkně narazím. Každý je originál, všichni nejsou stejní a někdo by najednou měl patřit do dvou odporujících si škatulek. Co teď? Mozek hlásí poplach. Error, nefunguje to. Třeba je škatulkový systém, který se zdál být tak důmyslný, úplně špatně naprogramovaný a nikdy nemůže správně fungovat. Anebo jen existují lidé, co je nemůžete jen tak strčit do škatulky, ale musíte je prostě a jednoduše dobře poznat.

A co takhle zahodit předsudky a dělat to tak se všemi?