pondělí 11. dubna 2016

Andělé a politika

Od sobotního předávání cen Anděl se skoro nemluví o ničem jiném. Nerozebírají se však vítězové jednotlivých kategorií, ale vystoupení Lenky Dusilové a Davida Kollera.

Na Anděly jsem se vždycky dívala ráda, narozdíl od Slavíků nejsou o popularitě a přece jenom si pořád zachovávají jistou úroveň. Tak jsem i letos zasedla před televizi, trochu se lekla úvodního vystoupení Slzy, zpěvák to trochu nevychytal s dechem, a saka Libora Boučka, ale jinak mi jeho moderování nijak nevadilo. David Koller se stal zpěvákem roku a já se podivila, že neznám nic z jeho alba ČeskosLOVEnsko, ta písnička, co hrála při nominacích nebyla vůbec špatná. Aha, už vím, odradil mě ten název.  Jo a moc nechápu, proč byl na zpěváka nominován Richard Krajčo, když nezpívá sólově, ale pod kapelou. Aneta Langerová a Svatá Kordula mi zlepšily náladu po prvním vystoupení a hurá dál.

Skupinou se překvapivě stal Kryštof, i když TataBojs jsou podle mě lepší. Ale naštěstí nevyhrála Slza. Dan Bárta a skvělá písnička Pruhy, musím slyšet znovu. Nejprodávanější album opět překvapivě Srdcebeat a objevem Bára Poláková. Za mě v konkurenci Slzy a Sebastiana jasný favorit. Při děkování milá, upřímná, dojatá,  nenafrněná. A pak to přišlo. Skvělé vystoupení Lenky Dusilové a pak najednou mezihra, Lenka odkládá kytaru, vstává a vytahuje nějaký papír. Toho, co řekla je plný internet, takže si to můžete kdekoli najít. Kdybych to měla shrnout, sdělila, že nesouhlasí s tím, že prezident naší země leze Číňanům do zadních partií. Teď jsem to trochu shodila, bylo to naprosto sofistikované vystoupení narozdíl od těch, která předvádí Zeman. Pak písničku dozpívala. A já byla v rozpacích, jestli si neměla tohle vyjádření schovat na chvíli, kdy předávala cenu a nerušit písničku. Teď jsem si jistá, že neměla. Z jednoho prostého důvodu. Všichni si myslí, že politika na předávání hudebích cen nepatří. Přesně tak. Kdyby tohle řekla a v další větě vyhlásila zpěvačku roku, nepatřilo by to tam. Nikdo by si nepamatoval, že zpěvačkou roku je Klára Vytisková, všichni by věděli jen o jejím názoru. S kterým se mimochodem plně ztotožňuji. Naopak tím, že zařadila tohle poselství do svého vlastního vystoupení bylo správné. Ona dostala čtyři minuty na vystoupení a kdyby se tam stavěla na hlavu, je to její věc. A ten potlesk byl zasloužený.

Zpěvačkou tedy Klara. Měla jsem radost. I z toho, že když přemýšlela, co ještě říct při děkovačce, vypadlo z ní: Jo, a souhlasím s Lenkou. Mimochodem ta čistá radost, která z ní sálala mě hodně zasáhla. A nesmělý potlesk Adriany Krndy v první řadě pobavil. Aby z toho neměla průšvih. Pak vystoupení Kryštofů, kteří poskakovali při Ty a já, jako by vůbec nevěděli, o čem zpívají. Skladbou roku Nafněná! Hurá. V konkurenci Srdcebeatu, Ty a já a Každýho rána měla podle mě největší šance, protože je to prostě něco jiného, něco hravého, něco originálního. Bára Poláková opět nezklamala, byla skvělá. Pak zpívala Ewa Farna. Pořád ještě do toho v hloubkách řeže jako Lucie Bílá, ale z jejích výšek mi běhá mráz po zádech.

Albem roku vyhlásil Miro Žbirka ČeskosLOVEnsko, takže David Koller měl příležitost opět si stoupnout na pódium a říct nám, že je rád, že není sám, kdo bude mluvit o politice. I s ním nemůžu nesouhlasit. Pak Bára Poláková a Nafrněná. Skvělé a autentické vystoupení. Shodou okolností jsm nedávno koukala na Kombo a byla unešená z jejích pohybů na pódiu. A ona se nalekla ani toho velkého a byla prostě svá. Do dvorany slávy vstoupil Michal Pavlíček, mimochodem, byla to právě Adriana Krnáčová (Praha nějak Anděly zaštítila), kdo ho vyhlašoval a kdo na otázku, co poslouchá, odpověděla v rozpacích čechoslověnštinou, že ČeskosLOVEnsko. Haha. (Pardon, nemohla jsem si to odpustit, ale po Kollerově kritice i Babiše mi to přijde ještě vtipnější). Takže hrála Země vzdálená, já byla dojatá, i když je to jediná písnička, kterou znám a o které vím, že je právě od Pavlíčka.

Pak následoval ještě extra pořad 25. Ceny Anděl, které ze všech vítezů Anděla v jednotlivých kategoriích vybrali ty nej za 25 let. Malinko překvapivý byl Dan Bárta coby zpěvák, ale Lucie Bílá a Lucie se daly čekat. Těžko říct, jestli by Lucie Bílá neměla vyhrávat jen ty Slavíky, přece jen by se dalo polemizovat o tom, jestli je nejlepší nebo nejznámější. A Lucie je prostě legenda.

Co napsat na závěr. Snad jen, že na všechny ty titulky, které se ptají, zda politika patří na vyhlašování hudebních cen, odpovídám ano. Ano, patří. Zvlášť v takové situaci, jaká nastala po zvolení současného prezidenta a postupně se vyhrocuje s každým jeho extempóre. Pořád ještě máme svobodu slova a pořád ještě mají, zvlášť známí, lidé možnost třeba prostřednictvím médií sdělit svůj názor. Podnítit lidi k tomu něco udělat. A proč nemohou využít přímého přenosu?

Nikdy by mě nenapadlo, že mi potečou slzy, když budu v televizi sledovat, co se děje v současné době. A ony tečou. Už ne jen u záběrů ze srpna a listopadů. Poprvé tekly, když se sčítaly hlasy v prezidentské volbě a já při sečtení 90% hlasů pochopila, že Karel už nemá šanci Zemana dohnat. A v posledních dnech tekly u sledování 168 hodin a Reportérů ČT. A ty od smíchu při Show Jana Krause s Michaelem Kocábem. Doporučuju všechny tři pořady. V tomto pořadí.




Žádné komentáře:

Okomentovat