I.
Odjíždím do zlatého světa
Čtu cizí korespondenci
(Kdo vám dal právo ji vydat)
Není určena mně
Dopisy Olze jsem odložila po dvou stranách a odnesla zpátky do knihovny
"Která z prvních dam je vám nejbižší?"
"Jednoznačně Olga Havlová."
"Olga byla skála."
Jako já ale ne jako já
A teď tady klidně čtu
Dopisy Nejmilejší jeden za druhým
Nejsem jí já
Přijíždím do zlatého světa
Tak tady mě máte
Nevím co se sebou
Jenom někdy potřebuju
Sama
Paní v tramvaji někomu říkala: "Tam ti se ocitnete úplně ve volný přírodě."
Já taky
II.
Zas večer nejít spát
ráno se neprobudit
pro sebe potichu hrát
navázat přetrhlou nit
Divně to skončilo
poslední oheň a pak
nic-
Jó, to jsem si jenom myslela:
pak tisíc výčitek, slzy a ublížení
Společnou nití už nic neušijeme - nechcete
Zbylo moudro pouze:
Každý přátelství je jiný
kolik přátelství tolik lidí
A to které vydrží déle než sedm let
to už je napořád
(psali na internetu)
Chci tomu věřit, ať vás dva neztratím:
Splnily jsme dvakrát tuhle lhůtu
Vydržíš to se mnou
ještě čtyři a půl roku?
Loni touhle dobou naťukáno do poznámkového čehosi v telefonu ve vlaku zhruba mezi Berounem a Rokycany.
(Šijeme dál, ale drhne to - to ty uzle na niti. Už jsme v polovině - chybí jen tři a půl roku).
Žádné komentáře:
Okomentovat