Předně je třeba říct, že tohle už není Aneta, kterou známe z doby těsně po té, co vyhrála SuperStar z desky Spousta andělů. Je to Aneta Langerová, která se našla. Dělá hudbu po svém a právě to se mi na ní nejvíc líbí.
Inspirací při tvorbě písní jí byla Šumava, příroda, lidové tradice, venkov, obyčejní lidé. A tohle vše se na desce setkává, doplňuje jedno druhé a dokonale koresponduje se skvělými melodiemi, zajímavými aranžemi a dohromady tvoří jeden ničím nerušený celek.
Celé album uvádí klidná a tajemná Dívka, na níž navazuje živější Svatá Kordula. Následuje opět spíše vyprávěcí Panna, ale dojem poklidu naruší Tragédie u nás na vsi, jež předehrává velmi temně a pak přechází v jasně rytmicky vyprávěný příběh. Střídá ji Tráva, která nás poprvé zavede, zvláště pokud znáte klip, do šumavské přírody, a jíž předchází instrumentální Intermezzo.
Pomalou Trávu následuje dovádivý Maják, za nímž se v Bříze dostaneme ke vzpomínce na dětství strávené na vsi, venkovský ráj. A jak se stalo pravidlem rychlejší Břízu střídá Lehkost, která opravdu zní lehce jako vánek. V dalších Slovech z hor zůstává Aneta v pomalejším tempu, hraje si s atmosférou písničky i se svým hlasem. Divoká hejna začínají telefonickým monologem, který rozbíjí ráz desky a přitom ho skvěle vystihuje. Vrcholem desky je pak pro mě Nevěsta se svým rázným rytmem a textem skvěle vystihující tradiční vesnickou tradici svatby s určeným ženichem bez možnosti jiné volby. Náležitým závěrem desky je pak samotná Na Radosti, která posluchače uvádí z vesnice zpět do přírody a z rozdováděné svatby do melancholičnosti.
To, jakým způsobem jsou písničky na desce řazeny, tedy že romantické, smutné balady jsou prostřídány s rychlejšími ale ne příliš rychlými skladbami, nejen že představuje pestrost desky, ale udržuje celou dobu poslechu naši pozornost, i když je otázkou, zda je to u takového alba potřeba.
Nejdůležitějším faktorem pro to, že je deska tak autentická a opravdu vás přenáší na místa či do situací, o nichž jsou jednotlivé písničky je fakt, že jejich autorkou je sama Aneta Langerová (spolu s Jakubem Zitkem), takže může písničky skutečně prožít a procítit jen ona sama.
Album Na Radosti je silné nejen po stránce textové, ale také hudební. Zajímavé melodie doplněné skvělou hrou na nástroje i s nástroji.
A proč jsem tenhle článek psala, kromě toho tedy, že jsem vám chtěla představit další ze zásuvek z mé skříně s názvem oblíbená hudba? Blíží se totiž vyhlášení hudebních cen Anděl a Aneta Langerová má za Na Radosti čtyři nominace (zpěvačka, album, skladba a videoklip roku) a já myslím, že víc než oprávněné. A tak budu vyčkávat do 16. dubna a doufat, že v tomhle státě není na hlavu postavené ještě úplně všechno a ona je promění (jen tedy nevím, proč za klip nemůžou být dva vítězové, protože Loďky od Zrní je taky moc pěkné).
Žádné komentáře:
Okomentovat