Každý máme v hudbě nějakou svoji srdeční záležitost. Já už jsem vám tady představila několik svých nejoblíbenějších interpretů, ale ten, respektive ta, srdeční mezi nimi není.
Ještě než vám prozradím, o koho jde, řeknu vám, že jsem byla na jejím koncertě, že to bylo poprvé, kdy jsem byla na koncertě sama a taky poprvé, kdy jsem si šla za někým pro podpis.
Ano, ve čtvrtek 9. dubna jsem vyrazila do plzeňské Měšťanské besedy na koncert Lenny. Pokud jen malinko sledujete českou hudební scénu, nemohlo vás jméno téhle mladé české zpěvačky se skvělým hlasem, zpívající v angličtině minout. Většinu písniček si složila a otextovala sama, doprovází se na klavír/klávesy, ovšem v zádech má více než slušnou kapelu.
Objevila jsem ji asi hned na začátku její sólové kariéry, když vypustila do světa klip All My Love a já si o něm přečetla na nejmenovaném zpravodajském serveru v sekci kultura. Ta písnička mě zaujala na první poslech, klip byl navíc zajímavě zpracovaný. A tak se Lenny dostala do mého povědomí.
A vloni touhle dobou mě napadlo, zjistit, jestli náhodou nemá nějaké další písničky. A tak jsem si zamilovala Letter To You. Jestli je Lenny moje srdeční záležitost mezi hudebními interprety, tak Letter To You je moje srdeční záležitost mezi jejími písničkami.
Po Letter To You jsem se zaposlouchala do dalších jejích písniček, v srpnu se během jejího vystoupení na plzeňské Živé ulici přesvědčila o tom, že ještě lepší jsou její písničky naživo, a když jsem zjistila, že v dubnu bude v Plzni znovu, utíkala jsem si pro lístek.
A než jsem se nadála, stála jsem v Malém sále Besedy, pozorovala skupinky lidí proudící dovnitř a nemohla se dočkat, až koncert začne. Překvapilo mě, že se tam nesešlo publikum složené z holek 15 - 25, jak jsem očekávala, ale zatímco přímo pod pódiem postávaly tak 12leté děti, vedle mě se v rytmu pohupoval pán, jehož věk odhaduji tak na 55. Sešli jsme se tedy v opravdu rozmanité sestavě.
Lenny střídala pomalejší písničky s rychlejšími, zpívala buď sama jen za doprovodu klavíru, s kapelou, nebo jen za doprovodu kytaristy, Am I Wrong si střihla acapella jen za našeho vytleskávání. Slyšeli jsme dvě nové písničky Without You a Standing At The Corner Out Of Your Heart, obě nádherné. Jak jinak.
Dobře, tohle byl ten formálnější pohled. Teď ten můj osobní. Nejdřív byste měli vědět, že knihy a filmy, které mám nejraději mě rozesmějí a zároveň rozpláčou (většinou v tomto pořadí). A od tohohle koncertu to mám i s hudbou. Věřte nebo ne, ale hned při první písničce You Are My Everything mi vhrkly slzy do očí. (A to jsem ještě netušila, že přijde Love Me Again Johna Newmana).
Tady ten můj rozepsaný článek končí. A já už vlastně ani nevím, jak jsem chtěla končit. Skončím tedy dnešním pohledem.
Ten rozhovor v Excellentu byl totiž právě s Lenny. A já si uvědomila, že na mě nepůsobí jen svými písničkami, ale vůbec jako člověk. Holka stejně stará jako já, ale úplně jinde než já. Jde si za svými sny, sálá z ní něco strašně pozitivního a navíc je neuvěřitelně talentovaná.
Tehdy po tom koncertě jsem opravdu poprvé v životě šla za někým pro podpis. Přesvědčena, že řeknu něco jako: "Ahoj, Lenny, jsi fakt skvělá zpěvačka, jen tak dál," jsem se postavila do fronty a když jsem stála před ní, dostala jsem ze sebe úplně cizím hlasem něco jako: "Dobrý večer, prosím jenom podpis," koupila jsem si obě EPíčka (All My Love a Fighter) a odbyla jsem si další poprvé, protože jsem poprvé vykala člověku svého věku, aniž bych si to nějak uvědomila, a odcházela jsem domů s strašně milým pocitem.
Zkrátka vám doporučuji se do Lenny zaposlouchat. Svými texty vám Něco sdělí, svým hlasem vás dostane a její melodie se vám vryjí pod kůži.
Žádné komentáře:
Okomentovat