Pohádka pro dospělé

V sobotu jsem byla v kině. S několika dospělými a jedním dítětem jsem viděla loutkovou pohádku Malý Pán. A jsem z ní unesena ještě teď.

Obrázek z www.malypan.cz

Malý Pán si postaví domeček, a hlavně kadibudku a má dojem, že mu nic neschází. Pak se mu každou noc začne zdát sen o mluvícím domě. A on se rozhodne zjistit, kde ten dům je, protože podle něj mu něco schází. Ptá se Prázdné hlavy, jenže ta je vyprahlá a potřebuje donést jiskřivou vodu, aby si vzpomněla na odpověď.

A tady někde film nabírá spád, který neztratí až do konce. Malému Pánovi totiž v získání vody brání Velká Tíseň a zejména její věrný společník skvěle nadabovaný Pavlem Liškou. Překonává tedy společně s larvou Fídou překážky, až se mu konečně podaří zjistit, kde že je ten mluvící dům. A co v něm najde? Tak na to se zajděte podívat do kina. Ať je vám deset, patnáct, dvacet, třicet, padesát, sedmdesát. Tahle pointa totiž není jen pro děti.

Ale ne jen pointa je skvělá. Ve filmu padaly tak skvělé hlášky, že se nejen děti za břicho popadaly. A něčemu se zase smála jen ta prťata a my na sebe nechápavě koukaly, co jim připadá tak veselé. Nesmím zapomenout na úchvatnou knihovnu, která mě z celého filmu nadchla snad nejvíc.

Navíc milá svižná hudba, která filmu dodává úplně jiný šmrnc a vůbec, poslechněte si titulní písničku.

Samozřejmě nelze opomenout obrazové provedení filmu, které je vážně povedené, nejen loutky samotné, ale i kamera stojí za to.

Zkrátka, Malého Pána bys neměl minout, ať jsi malý nebo velký. Uvědomíš si spoustu věcí, zasměješ se a zjistíš, že ne každý počin české filmografie musí být nutně špatný. A taky, že v každém z nás je pořád kousek dítěte.