O tom, kolik lidí letos opustilo tenhle svět toho bylo napsáno mnoho. A nebyli všichni slavní. Někteří za sebou nechali život trvající téměř celé století, hromadu dětí, vnoučat a pravnoučat, dům s velkou zahradou a vzpomínky v pamětech ostatních lidí, i v té mé. Jiní celý tenhle život měli před sebou. Bylo jim o rok víc než mně, nebo o pět let méně, a nestihli zažít ani opojný pocit z oslavy osmnáctin nebo z převzetí diplomu.
Vím, že je silvestr, že se má slavit, vítat nový rok, ten starý házet za hlavu, ale slavit to pořád ještě neumím a nemohla bych ho za hlavu hodit, dokud budu mít v šuplíku resty. Třeba neodeslaný dopis. Jenže v nebi nemají adresy...
Dobrý den,
tak jak se vám tam nahoře líbí? Já věřím, že moc. Nohy už vás asi nebolí, že? To je dobře. Stejně jako to, že jste nemarodil moc dlouho. A umřel jste tou nejkrásnější smrtí, umřel jste, když jste spal. Co se vám asi zdálo?
Říká se, že pámbů dává život za život. Prý jste svoji pravnučku stihl vidět ten poslední den, ještě před tím, než vás odvezli do nemocnice, abyste tam usnul navždy. Dostala krásné jméno.
Mrzí mě, že jsem vás tak dlouho neviděla. Naposledy loni v létě. Přišel jste mi otevřít branku a říkal jste, že z cuket je výborná polívka a ty rajčata nechte ještě pár dní na okně, ať dostanou barvu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je to naposled, co k vám na kole jedu pro zeleninu, 35 stupňů, pod kopcem za minutu, nahoře za půl hodiny. Že než to příští rok stihnu, než vůbec stihne ta zelenina dozrát, půjdu do květinářství a budu prosit smuteční, tady z těch chryzantém. Ano, dejte, prosím, černou stuhu. Nikoho to nenapadlo. Vždyť jste měl naplánovanou oslavu devadesátin. A pořád jste kolem nás jezdil ve svém červeném autíčku, jednou jste se zastavil a vyprávěl nám ve stínu ořešáku na naší zahradě, jak k vám do hospody za totáče, jó holka, to ty nemůžeš pamatovat, chodili vojáci a zrubali se tak, že pro ně ze základny museli přijet.
Z nějakého důvodu vás mám za hrozně moudrého člověka, a to jsme nikdy nemluvili o ničem moc moudrém. Salát je nejlepší s octem a my nejsme moc polívkový, děláme z cukety vošouchy. Snad vám ta moudrost koukala z očí, snad jste si prožil svoje a věděl o světě tolik, že se vám to do těch očí vepsalo. A kromě moudrosti vám z těch očí koukala taky lidskost. Svítily v nich malé plamínky, které patřily klukovi, který před sedmdesáti lety protáčel holky u muziky a našel mezi nimi tu, se kterou oslavil diamantovou svatbu.
Nevím, jestli do vaší zahrady ještě někdy pojedu pro salát. Snad vaše děti a vnoučata sklidí letošní úrodu, kterou jste zasel a zasázel ještě vy, a pak třeba rozeberou skleník a radši místo něj zasadí túji anebo vykopou pískoviště pro děti.
Tak mi v tom nebi všechny pozdravujte, jo?
Naschledanou
(6. 6. 2016)
Žádné komentáře:
Okomentovat