Umím zpaměti ještě víc písniček Michala Davida, než jsem si myslela. Má lásko, věř, nic se nemění s námi, dál mám tě rád, mně je líto jen mámy.
U Mámy jsem brečela, když jsem tak po dvanácti letech slyšela svou první kazetu a rovnou všechny písničky zpívala. Chtěl bych tě líbat na tvoje ústa, který se umí smát. Nebo žít, proč žít, tak proč mám žít, vždyť smyslem života je svou lásku mít.
Já jenom, že kdyby historie měla melodii, vyzpívám ji od pravěku do současnosti, ale že nemá, tak ji pokaždé zapomenu a celý život se učím dokola.
Žádné komentáře:
Okomentovat