Bojím se. Strašně se bojím věcí, kterých není normální se
bát. Bojím se, že kdybych někomu řekla, čeho všeho se bojím, jen se mi vysměje.
Nemám přece proč. Mám strach sama ze sebe. Strach, že jsem se rozhodla a že
jsem se nerozhodla. Jenom se bojím a
strachem jsem úplně ochromená. Bojím se, a tak zrovna nečekám, jestli Nezmaři
zahrajou Písek, ale až začne tradiční večerní televizní program pro celou
rodinu. Bojím se, že se Lenka s Kačkou neusmíří a nic už nebude jako dřív,
a že se usmíří, ale nic už nebude jako dřív. Pořád ještě se bojím, že se jednou
ráno probudím a zjistím, že to všechno byl jenom jeden krásný sen. (Takový
klišé a taková pravda). Bojím se, protože už nemám sílu. Jsem jenom zamotaný
klubíčko strachů, kterých se bojím ze všeho nejvíc.
sobota 16. září 2017
středa 6. září 2017
Probuzení
Na Gare de Lyon bylo osm ráno
sedmnáctého února
poprvé jsem se probudila
v pátek nebo pondělí
jen jsem se dívala
klidně měkce
tak od
dneška vím
že kouzlo té noci
se nemá kam ztratit
schovat
utéct
jako já
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)