úterý 31. května 2016

Kafe

Život je hořkej jako ranní kafe, do kterýho si nedáš cukr. Pak cítíš nepříjemnou pachuť na jazyku, dokud si nevyčistíš zuby. A je jenom na tobě, jestli si ho zítra ráno osladíš.

pátek 27. května 2016

Žánrové

Detektivní


Pachatel uprchl z místa činu,
snad proto, že cítil tíživou vinu.

Teď prchá sám před sebou
ostatním skrytý
svou vinu tlačí před sebou.

Vyšetřovatel sbírá důkazy,
"to jsou mi ale úkazy."

Motiv je zatím neznámý
ostatním skrytý
tak jako pachatel je neznámý.

Vrah není vždy zahradník.


Pohádková

Chci být s tebou až do smrti
a klidně i po ní.

S tebou, který
nemáš tvář, nemáš oči,
nemáš rty
a nemáš vlasy.

Jen jsi
jsi abstraktní jednotkou,
se kterou počítá v životě každá malá holka,
kterou bych už neměla být.

Vím, že
máš rameno,
na které budu pokládat hlavu,
když mi bude mizerně,

máš ruku,
která mě bude hladit po vlasech,
když budu smutná,

máš dlaň, do které se ta moje vejde tak akorát
a která tu mou chytne a pak vykročíme
vstříc celému životu, který bude před námi.

A půjdeme,
třeba úplně špatným směrem,
ale ruku v ruce, bok po boku,
spolu.

Pak, skoro na konci,
budeme sedět přikrytí kostkovanou dekou
a pouštět si hity,
na které jsme v mládí protančili noci

a dívat se na film,
který jsme viděli v kině
při druhém rande

a  vzpomínat na tu cestu,
kterou jsme ušli, ruku v ruce, bok po boku,
spolu.

Snad
jsem naivní,
ale ještě pořád v tebe věřím,
věřím v prince na bílém koni,
se kterým se život změní v pohádku. 

 

Hororová


Děsí mě představa
mých vlastních představ.
Jsou totiž nebezpečné
a jen málokdy věcné.

 

Muzikálová


Kolik je to let?
Co viděli jsme se naposled
a tančili jsme naposled.

Smím prosit?
Ruka mi sklouzla po tvém saku
z ramene níž
a já ji tak nechám
jako vždy.

Valčík na rozloučenou?
Ale ne, bylo už před půlnocí
a hráli jen ploužáky.

Dva a půl.


Mýdlová


10+1 jedinec = vztahový propletenec

Slečna A miluje mladého muže B.
Mladý muž B miluje slečnu A.
Jednoho dne se mladý muž B se slečnou A rozejde a nepřestane ji milovat.
Slečna A je nešťastná a hledá útěchu v náruči mladého muže D.
Mladý muž D je ovšem ve vztahu se slečnou C.
Již delší dobu mají partnerské problémy a tak se co nevidět rozejdou.

Mezitím slečna  E, jež je sestrou slečny A, miluje mladého muže F, jenž je bývalým přítelem slečny I. Nikdo neví, kde je slečně I konec, patrně ve 13. díle VII. série.
Mladý muž D se zamiloval do slečny G, slečna G se zamilovala do mladého muže D a jejich lásce nestálo nic v cestě.
Nesmíme opomenout, že slečna E je bývalou přítelkyní mladého muže H, jenž je bývalým přítelem slečny K, jež kdysi bývala dobrou kamarádkou slečny I a nyní se přátelí se slečnou A.
Mladý muž J vstoupí do děje v posledním díle XII. série.

 

Parodická


Bylo časné ráno - první apríl -
ranní apríl - byl žertů čas.
Bavičův zval ku žertům hlas,
kde smíchem se otřásal sál.

Smíchem cvičeným,
smíchem na povel.
Tři dva jedna SMÁT.

Všechny žerty už jsou na dráze!
Který z nich asi vyhraje Velkou cenu o žert roku?

Jamb výrazně zaostává,
žhavým favoritem je epizeuxis.

A v závěsu za ní,
ano to není nikdo jiný,
než sám praotec Čech.

Pardon, Ezop.



středa 25. května 2016

Nějaká jsem

Vyhýbám se lidem, jak můžu, a zároveň nevydržím sama se sebou. Jsem osamocená v davu.

Když jsem byla malá, zamotala jsem se do nekonečně dlouhých záclon v babiččině obýváku a byla princezna. Zkouším to, ale nefunguje to. Jsem už velká.

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Jsem živá.

Hraju se životem karty, které mi sám rozdal a netahám z rukávu schovaný trumfy. Jsem až příliš poctivá.

Bojím se dělat velké kroky i malé krůčky, bojím se otočit, abych neviděla tu spoušť za sebou. Jsem nejistá.

Měla jsem v životě spoustu cílů, ale ze dne na den se staly nedosažitelnými. Jsem teď cílenevědomá.

Nic světoborného, ale lepší než být nijaká. 


Kromě toho jsem, protože lidem se vyhnout úplně nejde, v posledních pár dnech slyšela:

asi šestkrát, že jsem hodná. Nevím, co je to být hodná, ale říkají mi to často.

asi čtyřikrát, že jsem šikovná. To je taky nicmocříkající.

a během uplynulého roku jsem se jednou doslechla, že jsem nudná. To už je naprosto všeříkající a jednoho to zrovna nepotěší. Na druhou stranu se mi díky tomu dostalo asi největší satisfakce v oblasti mezilidských vztahů v životě (I can get a satisfaction - z vícero důvodů nemístný vtípek, který si z neznámého důvodu nedokážu odpustit). Totiž když ten člověk, o kterém jsem se to doslechla, poté, co jsme se lépe poznali, přehodnotil názor natolik, že jsem se později doslechla, že prý jsem skvělá. Kolikrát mi to řekl sám ani nepočítám. Až si říkám, jestli bychom se neměli vídat častěji, aby mi to připomínal. A taky si říkám, že jako skvělý (a navíc šikovný a hodný) člověk se přece nebudu trápit něčím, co už nezměním a že co mě nezabilo, to mě může jenom posílit.

Tudíž bych teď měla být i silná. Jestli jsem, ukáže čas.

úterý 24. května 2016

Vylézt na kopec
a vykřičet do světa všechny tiché pravdy
jsem hlupec, jsem hlupec, jsem hlupec
co budou platit navždy.


pondělí 23. května 2016

Přelomy jara a léta

Bylo mi patnáct, skoro šestnáct, a žila jsem si poměrně bezstarostným životem.
Bylo mi šestnáct, skoro sedmnáct, a věřila jsem, že utopíme válku v čajovým šálku.
Bylo mi sedmnáct, skoro osmnáct, a hledala jsem se. A myslela si, že našla.
Bylo mi osmnáct, skoro devatenáct, a svět mi ležel u nohou.
Bylo mi devatenáct, skoro dvacet, a vydávala jsem se do toho světa na zkušenou. Bez rance na zádech, zato s kufrem, pasem a letenkou.
Bylo dvacet, skoro dvacet jedna, a měla jsem za to, že když se člověk poučí z chyb, všechno už bude jenom dobré.
Je mi dvacet jedna, skoro dvacet dva, a vím jenom to, že nic není jisté. Nevyznám se ve světě, v životě, v lidech, sama v sobě a mám strach, že už to bude jenom horší.

úterý 17. května 2016

Nesmysl beze smyslu

Dělám věci, které postrádají jakýkoli smysl, abych v budoucnosti vzdálené měsíc, dva, ale taky roky, mohla dělat věci smysluplné. A zatím se bezesmyslným stává můj život.

středa 11. května 2016

Zaklepej

Zaklepej na mé srdce
a já ti z okna hodím klíč,
aby sis mohl odemknout.

A chytej pořádně,
ať ti nespadne do kanálu.
Vždyť od něj nemám kopii. 

pondělí 9. května 2016

3x3 hudební tipy od T

Po dlouhé době dnes mírně věcný příspěvek. Bez zbytěčných řečí vám povím, co v poslední době poslouchám. Že názvy mých hudebních nej posledního měsíce začínají stejným písmenem je čirá náhoda (pozn. autorky).

Zase po roce poslouchám Tata Bojs. Jsem zpomalená na jejich vlnu, občas mám pocit, že něžiji tak úplně ve své režii, a taky, že kdyby život měl smysl jasnější i já bych byl(a) trochu šťastnější, někdy se jen ztratím v překladu a vůbec, pusťte si je sami!




Teepee už jsem jednou zmiňovala a mileráda to udělám znovu. Jejich album Albatross je skvělé. Já taky wanna fly like an albatross to the sky a if you want, I will show you all the paintings in my heart a thinking about the future and what we gonna be.


 
 


Do třetice Traband. Vlastně netuším, co je tahle hudba zač, nechce se mi ji zařadit k nějakému žánru, ale náhodně jsem na ni narazila a převelice si oblíbila zejména pár písní. Úplně první každé jaro z velké dáli vlaštovky k nám přilétaly, pak sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích a nakonec bolestí jednoho je druhého štěstí, co nelze vyslovit, to voní po neřesti a čas je šarlatán a věci sotva mění.




3x3=9 (tohle nemá vůbec žádný (skrytý) smysl)
A co takhle na jaře poslouchají mí čtenáři (i ti náhodní)?

čtvrtek 5. května 2016

Než nastoupím do vlaku a když z něj vystupuji,

nohama stírám rez na kolejích. Vždycky v neděli v podvečer a ve čtvrtek po poledni. A pak ho kartáčkem drbu ze svých béžových bot.

středa 4. května 2016

Listí opadává na jaře

Jak ztrácím iluze?
ptám se
Těžko říct.

Asi jako listnaté stromy.
odpovídám si

Nejprve je jaro
a já se iluzemi celá obsypu.
Jsou zelené.

V létě
se iluzí za žádnou cenu nechci vzdát.
Povlávají ve větru a jsou zelené.

S příchodem podzimu
mění iluze barvu.
Jsou okrové, žluté, hnědé a červené.

A začnou opadat.

Opadá první, druhá, třetí
desátá, třicátá,
a pak všechny zbylé naráz.

Najednou, nečekaně.

Vítr je rozhání po ulici
a mě to bolí. Bolí mě ztráta iluzí.


Tak takhle já ztrácím iluze.
Postupně, a pak docela najednou.
Jako když stromy ztrácí listy.

Já? Kdo já?
ptám se
Těžko říct.

Ta, která už ztratila iluze i o sobě.
odpovídám si