Rozechvělá krása

Běžela jsem, slunce právě zapadlo a já si rozechvěle uvědomila, že je mi krásně. Zamáčkla jsem tedy slzu a běžela dál. Rozechvěle krásně, to je prosím pocit, který se vám rozlije celým tělem a do mozku vám doputuje myšlenka, že žijete. Že prostě jen prostě žijete. Je to pocit výjimečný, nezapamatovatelný. Pocit rozechvěle krásný.

Jaro 2016

Přemýšlím o tom, kam se poděl koncept tohohle blogu. Vypadá to tu úplně jinak, než to tu mělo vypadat. Kde jsou všechny ty smysluplné, obohacující články o hudbě, knížkách, o životě, o něčem strašně zajímavém?

Sebralo je jaro.

Na jaře se všechno sesypalo. Všechny plány, sny, okolní svět a nakonec i já (jsme) se rozpadly jako domeček z karet. S těmi samými kartami jsme v dětství hráli záchod. Všechno, na co jsem se v životě soustředila, se lusknutím prstů v několika rozhodujících minutách zhroutilo, vyšlo by nastejno to do toho záchodu spláchnout.

Svět se sice rozpadl, ale Země se točila dál. Všechno ostatní bylo tak, jak mělo být. Když odkvétaly šeříky, přišel pocit, že nic nemá smysl a když rozkvétaly kopretiny vědomí, že životu onen smysl bude třeba najít. Nešlo to. Dobojováno.

Nikdo nic nepochopil, ostatně, za to jsem si pravděpodobně mohla sama. Mohla jsem i za tu příčinu? Já nevím. Možná ano, možná, že kdybych nevsadila celý život na jednu kartu a neměla dojem, že tomu všechno ostatní musím obětovat, neskončila bych až někde u dna, ale zase dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd. Pravda. Jen, nějak je to dno pořád hlouběji. Já vím, co tě nezabije, to tě posílí, a já žiju.

Tak teď pomalu, ale jistě stavím tu věž z karet odznova, od základů, které musí být pořádně bytelné, aby vydržely další případné bouřky, aby se to dno nemohlo ještě prohlubovat. Zpoza mraků vykukuje slunce.

Kam se poděl uplynulý rok? Utekl ještě rychleji než to jedno jaro. Možná, že je dobře, že se smrsknul v pár vzpomínek v dlouhodobé paměti, jakéhosi pocitu neurčita a pár pocitů zcela určitých. A co plány? Má cenu nějaké spřádat? Všechno to nej (-lepší, -hezčí, -milejší...) se beztak děje nečekaně, neplánovaně, nezávisle na tom, jak si to představuju, nebo jestli si to vůbec představuju.

Nakonec se prostě ukázalo, že nechat věci plynout nemusí být vždycky úplně špatný nápad. A tenhle blog je vlastně jen jednou z těch věcí. Žije si možná až moc nezávisle na mojí vůli, ale asi to není na škodu. Aspoň je totiž něco z toho, co se mně týká, pořádně spontánní.

(Příspěvek 2 v 1 + 1 zdarma)

Nemohu spát a zase se nemohu ubránit myšlence- a tady končím, protože ta myšlenka není jedna. Myšlenek je plná hlava. Jak? Co? Proč? Kdy? Kde? Kdo? Já? Mě se to přece netýká. Aha, tak vlastně týká. Všechno. Může za to nespaní Měsíc, nebo myšlenky?

Ne, tu píseň vážně nezpívá Petr Novák.

Než si stihnu zvyknout, co je za den, je večer a za pár hodin den další. A trápí mě to ze všeho nejmíň. Plácám se někde v pravěku, to nebylo v plánu, ale co vlastně bylo v plánu? Jak jsem byla pošetilá! Pro jistotu nepočítat s žádnou jistotou, abych nebyla nejistá. (Stejně jsem.)

Neuvěřitelné, ještě dokážu s lidmi sdílet emoce. Zapomněla jsem, jaké to je. Anebo je to jen zdání anebo (sebe)klam anebo něco jiného. Anebo zkusím usnout. Třeba se bojím usnout, aby se mi zase nezdál nějaký nehezký sen. Mohl by ho ale zase vykompenzovat jiný sen, hezký, jako před pár dny. Leželi jsme v trávě a pozorovali hvězdné nebe. Pak jsem se uprostřed noci probudila na zádech s rukama za hlavou (jako hlídač krav, nebo hvězd?), i když na zádech většinou nespím.

Nevím, kdy přesně to bylo.

Spousta zbytečných slov napsaná na zbytečných papírech

Chce se mi psát.
Chce se mi spát.
P.S.

Už jsem ti říkala, že...?

Volám o pomoc.
· · · − − − · · ·
A nikdo nezná morsevku.
Sobota. Ó náš pán. Sobota.

Slyšíš?
Vidíš?
Cítíš?
Nemáš srdce.

Poslouchat. Mluvit. Mlčet. Neslyšet.

Jsem poněkud nesvá.
A co je svá?
Strašně jsem se změnila.
K lepšímu?
Spíš jinak.

Venku prší a já nevím, proč.

Jednou to pomine.
Všechno pomine hned, poněvadž je všechno tak moc pomíjivé.
Kdyby to nechtělo pominout, tak to nepomine.
A nezbyde nic moc z toho.

(napsáno na spoustu zbytečných papírů někdy mezi 15. a 30. červnem tohoto roku)