Představuji vám zbrusu novou rubriku Čtenářský deník, v které vás budu každý měsíc seznamovat s knížkami, které jsem přečetla. Dlužím vám září, tak pojďme na to.
Analfabetka, která uměla počítat /Jonas Jonasson/
Ačkoli nejsem zrovna znalec severské literatura (jediné, co mi něco říká jsou děti z Bullerbynu), přinesl mi loni Ježíšek Analfabetku. Oslovil mě název, líbila se mi obálka a od Vánoc jsem se na ni chystala. Proto mi přišlo příznačné, rozečíst ji na Den nepřečtených knih. Zhltla jsem ji během dvou dnů. Něco tak absurdního, inteligentně vtipného a zajímavého zároveň jsem už dlouho nečetla. A myslím, že už je zcela jasné, co budu pod stromečkem hledat letos. Tušíte správně - zmizelého Stoletého staříka.
Paper Towns /John Green/
Další dluh Ježíškovi jsem splatila přečtením Paper Towns. Louskala jsem je přes týden, protože, popravdě, nejzajímavější na nich byly začátek a konec. Díky tomu se mi ta knížka líbila, i když Quentinovo fňukání, že miluje Margo, nádechy nosem, výdechy pusou a neustálé rozebírání všeho s kamarády mi lezly trochu na nervy. Na druhou stranu, Margo se stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav.
"I wanted to stop peeing but couldn´t, of course. Peeing is like a good book in that it is very, very hard to stop once you start."
"Just remember that sometimes, the way you think about a person, isn´t the way they actually are."
"Aren´t you worried about, like, forever?"
"Forever is composed of nows," she says.
"Nothing ever happens like you imagine it will," she says.
Havel /Michael Žantovský/
Pár životopisů už jsem v životě přečetla. Byly všechno - nudné, nezáživné, zdlouhavé, jen ne zajímavé, vtipné, podněcující, živé, čtivé. Takový je jen Žantovského Havel. Pravda, jsem trochu předpojatá, protože když nad sebou tak přemýšlím, nejsem nic jiného, než pravdoláskař a slovy toho, jenž v současné době okupuje Pražský hrad, dokonce i kavárenský povaleč, který už je ale jako abstinent a vegetarián dávno mrtvý, ale jedna takováhle bichle mi pomohla dát dohromady všechny střípky z naší moderní historie, které už znám a poznala jsem díky ní Václava Havla nejen jako prezidenta, jak si ho matně pamatuji z dětství, ale jako dramatika, myslitele, člověka se všemi klady i zápory a především Osobnost v pravém smyslu slova.
"Olga byla skála a Havel to musel vědět, už když psal dopis otci."
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne." Václav Havel
"K mnoha paradoxům obestírajícím Václava Havla patří skutečnost, že i když nebyl nábožensky založený, byl to člověk víry."
Jak jsem sebrala odvahu /Barbora Šťastná/
O tom, jak jsem četla Šťastnou knihu jsem vás nadšeně informovala před prázdninami. Takže vás jistě nepřekvapí, že jakmile Báře Šťastné vyšla další kniha, upalovala jsem pro ni do knihkupectví. Knížka o tom, jak Bára sebrala odvahu je možná ještě vtipnější a inspirativnější, než její prvotina (anebo se mi to jen zdá, tak jako tak jsou obě skvělé). Upřímně, nejsem zrovna odvážlivec a mám strach ze spousty věcí, které jsou pro leckoho úplně běžné. A Bára taky. A tak mi poradila, jak dělat z cizích lidí přátele, jít naproti dobrodružství, jak se radovat, i když vím, že je to jen na chvilku. Prostě, každý den seberat odvahu k nějaké maličkosti, a být pak šťastnější.
"Život je jako nový klobouk. Nevíte, jak vám sluší, dokud si ho zkoušíte jen doma před zrcadlem."
Harry Potter a kámen mudrců /J. K. Rowling/
Harryho Pottera už jsem nečetla pár let a upřímně, jak čas letí, stýská se mi po jeho světě víc a víc. Zrovna na mě nějak moc začaly doléhat dospělácké starosti, když jsem sáhla do knihovny pro Kámen mudrců. A řeknu vám, že číst tu knížku staršíma očima není vůbec špatné, nalézám v ní přesně ty moudrosti, které dítě přehlédne.
"Od toho okamžiku však byli s Hermionou Grangerovou kamarádi. Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi a omráčit horského trolla, vysokého dvanáct stop k takovým věcem určitě patří."
