Skončil dvaadvacátý rok mého života a nejzásadnější pro něj je ponaučení, které ho celý dokáže charakterizovat: nebreč, když ležíš na zádech, natečou ti slzy do uší a to nepříjemně lechtá. V těch slzách mi do uší odtékalo všechno. Strach, lítost, štěstí, stesk, láska, vztek, dojetí a možná ještě něco. Něco se zdá být podstatným, ale není, něco se zdá nepodstatné, a nakonec ti to obrátí život naruby. Na to už jsem asi přišla někdy dřív, často se opakuju.
Myslela jsem například, že to bude významná chvíle, na kterou budu vzpomínat, a málem bych na ni zapomněla. Sami tři v celém táboře. Vedle repráku, ze kterýho hrajou tipuju AC/DC, položíš pytlíček s nápisem kouření způsobuje infarkt, ovšem kouřit budeš jen do 3. září. Ubalíš si a pak si podpaluješ sirkama. Počítáš křesílka, ale nemusíš, nechci vědět všechno. Chci mít iluze o tom, že takhle to chodí jen ve filmech. Friends with benefits. Jsem moc naivní. Jako malá holka, jako holky z románů. Ale to si uvědomím až později. Zatím vím jen, že tohle je přátelství na entou, jinak nejde vysvětlit správně načasovaná objetí. A taky já ti to přeju.
Nechápu, jak se někeří baví, a jsem vděčná za svoje táborníky ještě o trochu víc. Vím, komu zahrát Bodláky, komu Sbírku zvadlejch růží, komu Marii, Jantarku, Igelit, Malíře a "Navarovou". Podvod, ačkoli zadaný je to jeho štěstí, ale víš co jako, zakázaný ovoce...Nevím. (A pak uprostřed noci který holce může stát za to, aby s ním někoho podváděla? Nevím.) Řešíme se, řešíme vztahy (líbí se mi, jak říkáš 'pusinky'), díkybohu nikoho o prázdninách nezajímá škola, nikdo se neptá, kde budu učit, kde budu za rok. Nezávislý pozorovatel mi říká: You were sad there in the kitchen. - Because it´s the end again. It´s hard to say goodbye every year. (You were sad znamená v češtině bulela jsi jako želva).
Úzkostlivě uklízím kytaru, i když se ještě vrátím, kdyby začalo pršet, a za dva týdny na ni prším sama. Protože jsem naivní. A protože mě ta naivita nepřešla.
Jednou jsi mi řekla, že se mě kluci bojí, protože se bojí chytrých holek. Z konkrétního případu jsi vyvodila obecně platné pravidlo. Jeden ti řekl, že jsi na něj moc chytrá, a tys usoudila, že to mám ještě těžší, když jsem přece chytřejší něž ty. Úplně jsem ti zapomněla říct, že to není pravda. Nebo mám štěstí, že po světě běhá kluk chytřejší něž já.
Jak jsem mohla jít spát s mokrou hlavou? Musím mít přece mokrý poštář. Odpovídám, že spím na břiše, místo, abych popravdě řekla, že horší to s mým polštářem je, když se mi stýská, než když si nevysuším vlasy. Mám tě, ale nemůžu tě mít. Modlím se, ať všechno přestanem, ale nevím, jestli to platí, když spáváš na levém boku. Už nekomplikuju život jenom sobě, ale i tobě, a to je pro mě nový a neumím se s tím vyrovnat. Tak jako se stěhováním se mezi světy. Od zítra budu hrát roli, do které možná neumím přepnout, ale snad mi díky tomu uteče cesta do světa, ve kterém se spolu vždycky sejdem.
Když mám nostalgickou chvilku, pustím si Parova a směšně kroutím boky, nebo Čechomor a žalostně vyju. Písničky Anny K. jsem postupně vyeliminovala na ty, které napsal Tomáš Vartecký a LP jsem si poprvé pustila, že jsem jí pěkně rozuměla v rozhovoru na DVTV. Někdy jsou věci strašně jednoduchý. Někdy se mi zdá, slzy jsou dobrý, ale nesmí se to s nimi přehánět.
Žádné komentáře:
Okomentovat