Není to tak dávno (aha, rok), co jsem tady popisovala, jak se mi žije s tlačítkovou Nokií, co se tak akorát vejde do ruky, úplně s přehledem do kapsy a umí volat a psát esemesky, dokonce i fotit. Byly jí necelé čtyři roky a už nevydržela to, co dřív. Často byla, chudák holka, unavená, a tak se sama vypnula, tělo už taky nebylo v nejlepším stavu, odpadával zadní kryt a kvůli tomu i baterka. Nechtěla jsem ji nechat trpět, než přijde konec, a vzala tedy své lehce vydělané peníze a vydala se pro jejího nástupce.
A tak mám teď telefon, který umí daleko víc, než potřebuji ke štěstí. Lidi okolo teď nebavím historkou o tom, jak jsme hráli basket a já se omylem trefila do koše, ale (naopak) historkou o tom, jak jsem na mobilu poprvé byla na facebooku a dokonce omylem nic neolajkovala. Jediný, kdo mě chápe, je moje babička, která se sice nebála koupě dotykového telefonu už před pár lety, jenže teď má taky pár měsíců nový, a představ si, ono je to tam jinak, než na tom starém. Utěšujeme se navzájem, že to není námi, ale těmi telefony.
V mnohém je teď můj život řekněme jednodušší. Přece jen mobil zkontroluju minimálně večer, když si nastavuji budík a díky chytrosti telefonu si zároveň přečtu třeba i e-mail o tom, jaké materiály si mám přinést na seminář třeba za dva dny. Musím říct, že nesedět na semináři bez oněch materiálů jako se mi to stávalo dřív, protože kdo má tu schránku pořád kontrolovat, je pro toho šprta ve mně pořádný posun vpřed. Platí to i naopak, občas jsem v učebně seděla jediná, když jsem měla štěstí, tak ještě s nějakým nešťastníkem, protože ráno vyučující poslal zprávu o své nemoci, a já opravdu nemám ve zvyku u snídaně kontrolovat věci do školy.
Občas mi ale práce s telefonem život mírně zkomplikuje. Taková ta automatická oprava slov, o které jsem ještě nezjistila jestli a jak jde vypnout za mě místo stihla jsem to odesílá štíhlá jsem to, nebo mi jen tak zmizí všechny kontakty, a když se ukřivděně svěřím kamarádům, dozvím se jen "A ty je nemáš zálohovaný?" "Nevím, mám je doma napsaný v notýsku." Takže tak. Ne, vážně, já chápu, proč si mám zálohovat rozepsanou seminárku, ale jak a proč mám proboha zálohovat kontakty uložené na SIM kartě?
Zkrátka mám teď takové "nikdy jsem si nepřipadala blbější" období. On ten telefon je totiž fakt chytrý. A teď mě omluvte. Jdu trénovat selfíčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat