Uzavírání životních etap. Kdyby bylo tak snadné udělat si pořádek v hlavě,v životě, v srdci, jako v pokoji a ve svých věcech. Utřídit vzpomínky jako fotky do alba. Setřít jako prach tu kyselou hořkost, se kterou zavírám vrata za autem příbuzných, kteří právě odjíždí z návštěvy z povinnosti. Vyluxovat jako pavučiny v koutě za skříní svoje strachy. Spálit pocit bezedné prázdnoty, která zbyla po lásce, kterou jsem nemohla vyznat, jako krabici už nepotřebných papírů. Vyskládat jako trika do komínků zkušenosti, abych o nich měla přehled. Jako knížky, které teprve budu číst, seřadit všechny sny a plány. Vyřadit ze života nepříjemné lidi stejně jako ze skříně ten růžový svetr a lidi tvářící se na první pohled tak přívětivě jako na ramínku kalhoty, které pak mé postavě ani trochu nelichotí. Zavřít stesk do šuplíku psacího stolu k poznámkám z filozofie (to znamená, že ten šuplík nebudu otevírat zrovna často). 

Není.