Chce se mi psát.
Chce se mi spát.
P.S.
Už jsem ti říkala, že...?
Volám o pomoc.
· · · − − − · · ·
A nikdo nezná morsevku.
Sobota. Ó náš pán. Sobota.
Slyšíš?
Vidíš?
Cítíš?
Nemáš srdce.
Poslouchat. Mluvit. Mlčet. Neslyšet.
Jsem poněkud nesvá.
A co je svá?
Strašně jsem se změnila.
K lepšímu?
Spíš jinak.
Venku prší a já nevím, proč.
Jednou to pomine.
Všechno pomine hned, poněvadž je všechno tak moc pomíjivé.
Kdyby to nechtělo pominout, tak to nepomine.
A nezbyde nic moc z toho.
(napsáno na spoustu zbytečných papírů někdy mezi 15. a 30. červnem tohoto roku)
Žádné komentáře:
Okomentovat