úterý 22. března 2016

A jak to bude dál?

Je to k nevíře, ale včera jsme mohli slavit rok mého aktivního blogování. Včera to byl rok od noci, kdy jsem nemohla spát, nervy měla v kýblu a řekla si, že nastal ten pravý čas na to, začít psát tenhle blog poněkud intenzivněji.

Nervy v kýblu mám pořád, nebo spíš zase, ale jinak se spoustu věcí změnilo! Díky blogu a twitteru, který jsem si současně založila, se mi za poslední rok rozšířily obzory jako nikdy předtím. A zároveň se jeden rok mého života dokázal vměstnat do 39 článků a 277 tweetů. Nebýt twitteru, neposlouchám Vypsanou fixu a pořád žiju v přesvědčení, že to rozhodně není hudba pro mě. Neznala bych ani VR/Nobody a neměla co poslouchat, když jsem smutná. A tak nějak bych mohla pokračovat. Twitter a lidi na něm pomohli prorazit spoustu tabu, zdí, který jsem si kolem sebe postavila. Na druhou stranu jsem chytila tweetovou nemoc a o všem přemýšlím tak, aby se to vešlo do 140 znaků.

A blog? Má 1843 zobrazení a mezinárodní úspěch. Tenhle týden třeba Jižní Korea. Malinko si z toho dělám legraci. Uvědomila jsem si totiž důležitou věc. Když začnete psát blog a chcete za každou cenu spoustu čtenářů, je dobrý o tom blogu říct minimálně svým nejbližším, ideálně ho třeba nasdílet na svém facebooku. Jenže já už ty čtenáře nechci. Možná první měsíc jsem si myslela, že udělám do světa díru jako když sem spadl asteroid a umřeli dinosauři, ale hodně rychle jsem si uvědomila, že v době, kdy bloguje každý třetí a vloguje každý druhý, není úplně snadné "prorazit" a uvědomila si znovu prvotní myšlenku, se kterou jsem blog založila. Že bude o tom, co mě baví, naplňuje, o tom, jak žiju. Že se za pár třeba kouknu, co jsem poslouchala v té a té době. A ano, sklouzla jsem malinko i k tomu, co jsem nechtěla, občas si tady vylévám srdíčko. A taky pořád ještě nechci, aby ho četl někdo, kdo mě zná osobně. Navíc ještě pořád upřednostňuju offline svět.

A co se tedy chystám napsat v nejbližší době? Pominu-li bakalářku, se kterou musím hodně pohnout a dokončit ji, chtěla bych věnovat jeden článek tomu, co jsem přečetla od posledního knižního článku, jeden článek věnuji ženám, další zimě, která už snad konečně skončila, pak tady mám pár dalších hudebních tipů a plno dalších nápadů, které ale opravdu budou muset počkat a ustoupit studijním povinnostem.

Pevně věřím, že jestli to tady někdo čte pravidelně, zůstane mi věrný (může se i přihlásit v komentářích) a budu se snažit, aby si i v budoucnu početl.

Krásné jaro!

P.S. Podle mě není náhoda, že jsem začala tuhle nepopsanou stránku popisovat v první jarní den. Je to skvělá příležitost k novým začátkům.



4 komentáře:

  1. Taky jsem si založila Twitter až s blogem (před rokem) a bylo to nejlepší rozhodnutí. Tak nějak jsou ty informace skrz něj jiný, než přes FB. Budu číst dál, ačkoli čtu teprve krátce. Blog s komercí ztrácí autenticitu, takže je lepší mít okruh čtenářů, s kterými se to psaní dá sdílet. Toť můj názor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Děkuju za přízeň. A myslím, že něco takového jsem se snažila říct. Ono to klišé, co říkají všichni, že je důležité blog psát pro sebe, je hrozně pravdivé.

      Vymazat
  2. Přeju moc moc štěstí s bakalářkou a taky s blogováním :) a twitterová nemoc je zhouba :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, zvlášť v prvním případě ho budu potřebovat dost :D A ano, je to zhouba :D

      Vymazat