Je po Vánocích, za oknem jaro, tak proč si nezavzpomínat, jaký byl podzim? (Dřív jsem to nestihla).
Podzim přišel přesně se začátkem zimního semestru, nezačal tedy nijak vesele. Nesouviselo to jen se školou. Navíc podle mě začátku podzimu strašně chybělo babí léto. A správně podzimní byl až konec října a začátek listopadu. Jenže stejně jako letos chybí Vánocům vánoční atmosféra, chyběla podzimu podzimní atmosféra.
Byl hudebně bohatý. Objevila jsem takových interpretů! Nejprve Calm Season. Pak jsem dva týdny nedokázala poslouchat nic jiného než Muchu. Pak zase Kieslowski. Ty vystřídala Radůza. Nová alba Báry Polákové a Kláry Vytiskové mě bavila natolik, že mi je přinesl Ježíšek.
Ještě v říjnu jsem si držela prázdninové čtecí tempo, s narůstajícími povinnostmi ve škole jsem ho ztratila, ale Harryho Pottera jsem četla a čtu průběžně a pořád. Až dnes jsem se zasekla v Princi dvojí krve, protože Harry zrovna začal chodit s Ginny a blíží se Brumbálova smrt.
Prosinec byl skvělý. To jsem pro změnu nasadila vysoké tempo "socializační". Těch akcí, setkání. A všechny se vždycyk musí konat před Vánoci. Vynahradím si tak všechen čas během roku, kdy nikam nechodím. Připočtěme k tomu zápočty a už se nedivím, že jsem minulý víkend de facto prospala. A už týden si užívám klidu domova. Jenže už ne podzimního.
Kdybych měla letošní podzim shrnout, řekla bych, že byl trochu nostalgický, trochu veselý, trochu osamocený a trochu společenský, vůbec nebyl čajový ale spíš kávový, spíš upršený než slunečný, trochu klidný i trochu uspěchaný, ale byl prožitý.
Žádné komentáře:
Okomentovat