Prázdninově - nově?

Posledních pár dní prožívám takovou malou druhou pubertu. Nevím, jak jinak pojmenovat stav, ve kterém se momentálně nacházím. A to jsem, prosím, mezitím oslavila dvacáté první narozeniny. Napadá mě, že to zní, jak bych si říkala o přání, to rozhodně ne. Jen poukazuji na to, že ani v jednavaceti nemusí být člověk tak úplně dospělý. Jak jinak si vysvětlit své chování poslední doby. Poslouchám Vypsnaou Fixu, rebeluji proti rodině, dělám bláznivé věci, hledám svůj přístup k životu, dávám šanci všemu, co jsem dlouho neměla ráda (třeba Teorii velkého třesku). Ale jsem šťastná. Například když:

• si ráno! jdu zaběhat a přes cestu mi tam a zpátky přeběhne zajíc
• jdu běhat večer, mávám na opuštěné silnici rukou nad hlavou do rytmu a zpoza horizontu vyjede auto, které ovšem jen tak neprojede, ale zastaví u cesty a vystoupí z něj krásný mladý muž, naštěstí s krásnou mladou ženou, a tak se cítím o trochu méně trapně, když kolem nich chtě nechtě probíhám
• sedím pod velkým ořešákem u nás na zahradě a čtu čtvrtou knížku za týden 
• sebou každý večer plácnu do trávy a pozoruju hvězdné nebe
• si ráno pod ten ořešák vezmu s knížkou ještě snídani a naše štěně přijde ochutnat moje kafe
• vyrazím ráno na brigádu na kole a pozoruji u toho východ slunce
• jedu odpoledne z brigády na kole a leje jako z konve

A tak vůbec. Dostávám neodolatelné nabídky od neodolatelných lidí, kterým musím odolat. (Těm nabídkám. A vlastně i lidem). Proč to píšu v množném čísle, ehm? Projíždím na kole blízké i vzdálené vesnice a vesničky, nacházím naučné trasy, o kterých netuším, že existují a ztrácím se hned u druhé informační tabule, protože další šipka prostě zmizela a nakonec stejně končím pod borovicí na břehu malého rybníčka u cesty, s deníkem, diářem a sluchátky v uších, abych si promyslela, jak bude vypdata druhá polovina mých prázdnin a abych sepsala zážitky posledních dní, kdy na deník a koneckonců ani blog nezbýval čas.

Konečně taky mám dost času na čtení, nořím se každých pár dní s nadšením do nového příběhu a přemýšlím, jak si správně zorganizovat čas, abych stíhala číst ne jen o prázdninách, posílám pohlednice, na které se mi nevejde vše, co bych chtěla napsat, před spaním se dívám na filmy, které mám ráda, ale dlouho jsem je neviděla, s nadšením vybírám ze schránky pohlednice, které chodí mně. Každý den si říkám, že dnes už si zmrzlinu prostě nedám a stejně v tom horku nedokážu odolat ani malému nanuku s myšlenkou, že třeba zhubnu v zimě, často beru do ruky kytaru a hraju stále nové a nové písničky, snažím se už měsíc si uspořádat noty, ale pořád nemůžu přijít na ten správný systém a mám jich už nějak moc. A pořád ještě se chystám uskutečnit nějaké to větší dobrodružství, byť ta menší by za jedno pořádné vydala.

Už teď mi ale tyhle prázdniny přinesly jedno pořádné překvapení. Zjistila jsem, že nejsem až takový introvert, jak jsem si myslela. Jenom potřebuju kolem sebe mít ty správné lidi. A pár jsem jich v poslední době našla.